Napsaly Anne, Karen a Paula

Úvod: Kancelář Joey, uprostřed dopoledne

Vidíme lidi procházet kolem, baví se a ukazují si před otevřenými dveřmi složky. V místnosti vidíme Joey sedět za stolem.

Joey zvedne telefon, ale rychle ho opět zavěsí. Něco si zamumlá, znovu telefon zvedne a vytočí číslo. Na druhém konci se po čtvrtém zazvonění ozve mužský hlas s prostým: "Haló?"

(V pozadí začne hrát píseň "Another day" od Lene Marlin.)

Lie to me say that you need me
That's what I wanna hear
That is what makes me happy
Hoping you'll be near

All this time how could I know
Within these walls I can feel you

"Čau!" odvětí Joey a opře se v židli."Proč už neodpovídáš ‘Haló, tady Dawson Leery’?" zeptá se ho a snaží se při tom napodobit jeho hlas.

"No, v dnešní době spousta lidí točí špatná čísla a není to zrovna obyčejné jméno," informuje ji Dawson a zastaví se, aby přehlédl shon na plných newyorských ulicích. Tváře několika procházejících lidí, které prozrazují, že ho ti lidé poznali, nevidí. "Kdybych odpovídal postaru , za minutu by číslo mého mobilu jistojistě kolovalo po Internetu."

Another day goes by
Will never know just wonder why
You made me feel good
Made me smile
I see it now and I
Can say it's gone that would be a lie
Cannot control this
This thing called love

"Probůh, Dawsone, čekala jsem jenom ‘prostě proto’."

V té chvíli je Dawsonova odpověď ztlumena hlasitou dopravou na jeho konci.

"Kde jsi?" zeptá se Joey, zatímco si kroutí telefonní šňůru kolem prstů.

"Na křižovatce padesáté první ulice a páté avenue. Hledám vhodná místa pro natáčení."

"Takže to znamená, že budeš po většinu dne venku?" zeptá se Joey s nadějí v hlase.

"Jo."

"Fajn. Můžeš mi koupit oběd!"

V Dawsonově tváři se objeví poznání; obvykle, když to Joey podá takto, znamená to, že se něco děje a ona si potřebuje s někým promluvit.

"Joey?"

"Hmm!"

"Jsi v pořádku?"

"Jo," odvětí Joey, ale její tón dává poznat, že to tak není.

"Máš otevřený dveře kanceláře?"

You must think how can this be
You don't really know me
I can't tell this ain't the time
You'll never be mine

"Jo."

"Co kdybys je zavřela?" Uslyší zvuk zavíraných dveří na jejím konci. "Jak se držíš?" zeptá se, ví, že se jí teď bude mluvit lépe.

"Ne moc dobře. Rozchody jsou na draka!"

"To bych řekl," odvětí Dawson. "Nechceš, abych se u tebe teď stavil?"

"Ne, to je v pohodě," usměje se Joey do telefonu. "Počkám to do oběda. Myslím, že jsem jenom na chvíli potřebovala slyšet přátelský hlas, toť vše."

Dawson si povzdechne si. "Chybí ti, to je přirozený."

"Jo." Než Joey pokračuje, zhluboka se nadechne. "Jedna má část mu chce zavolat a říct mu, že bychom to měli probrat, že to vyřešíme... ale to je jenom ta má část, které chybí být součástí páru. A tak už to dál nejde. Nemůžu být s někým jenom proto, že nechci být sama."

"Věř mi, Jo, ten pocit znám. A přejde. Jsi silná."

Joey se zasměje: "Až moc mi věříš. Vždycky to tak bylo."

"A pořád to tak je. Nicméně," dodá Dawson odlehčenějším tónem, "máš šanci poobědvat s hollywoodským režisérem a co je důležitější, platí."

(Začíná úvodní písnička)

"Jo, platíš," usměje se Joey." Tak se teda sejdeme v poledne?"

"Jasně. Zatím, Jo." Dawson ukončí hovor a chce vrátit telefon do kapsy, když vtom znovu zazvoní. Zvedne ho se stejnými slovy jako předtím: "Haló?"

"Dawsone, hádej co?" řekne ženský hlas. "Musela jsem přiletět dřív…"

"Samantho?" zeptá se Dawson zmateně.

"Jo, jsem v New Yorku."

"Já… čekal jsem tě až zítra!" řekne Dawson překvapeně.

Samantha se zasměje. "Jo, no… překvapení!"

TITULKY

Jack a Doug přijíždějí do New Yorku

Jack a Doug sedí ve vlaku, kterým jedou do New York. Doug vyhlíží z okénka. Jack si pročítá informace, které mu poskytl jeho právník.

Jack je z návštěvy spolku nervózní a Doug to ví. Jack si stále poklepává prsty na levém koleni, což začíná jít Dougovi na nervy.

"Jacku, zlato, přestaň!" řekne Doug a vezme Jackovu ruku do své, aby si přestal poklepávat.

"Promiň," omluví se Jack. "Nemůžu si pomoct." Pohlédne na Douga a v očích se mu jasně zračí strach.

"Proč jsi tak nervózní? Myslel jsem, že to chceš udělat," zeptá se Doug.

"A to taky chci. Ale co když mi nepomůžou a já nakonec o Amy přijdu?" odvětí Jack. "Nechci ji ztratit, Dougu. Nemůžu ji ztratit. A po hádce s Helen... už si nejsem jistý, že si ji udržím."

Doug si připomene nepříjemnou scénu s Helen Lindleyovou v Jackově domě. Neměla žádné právo vpadnout jim do životů a soudit je.

"Pořád si jasně pamatuju její tvář, když říkala, že takový život pro Amy nechce," vzpomíná Jack se smutným výrazem ve tváři. "Víš, co tím myslela, Dougu. Nechce, abych byl otcem Amy, protože jsem gay."

"Já vím, že tě to štve, Jacku, mě taky. Ale všechno dobře dopadne," ujišťuje ho Doug. Ale uvnitř si tak jistý není.

"Tím si nejsem jistý, Dougu. Jen si moc neznal. A nevíš o jejím dospívání. Helen Lindleyová nebyla dobrá matka. Chtěla, aby její dcera byla čínská panenka - vždy dokonalá, bez vlastního názoru. Proto se Jen bouřila a proto ji poslali do Capeside." Jack vzpomíná na všechny trable, které Jen měla, než se přestěhovala do Capeside. Během času mu pověděla o všem, co provedla, aby naštvala své rodiče. A vzpomíná, že kvůli tomu brečela, i tehdy, když už byla dospělá.

"Nenechám ji, aby Amy provedla totéž, Dougu. Potřebuju trvalé poručnictví. Musím dokázat sociálce, že se mýlí a ukázat jim, že bych měl být jejím otcem," pokračuje Jack s odhodláním v hlase.

"A my jim to spolu dokážeme. Myslel jsem vážně, co jsem říkal. Dobře to dopadne," řekne Doug.

"V to doufám. A mezitím si promluvím s těmi lidmi a uvidíme." Jack se pokouší znít přesvědčivě, ale nedaří se mu to.

Doug se na něj s úsměvem zahledí. Na chvíli se mezi nimi rozhostí příjemné ticho.

"Bude tam hodně lidí na rozhovory a zatímco budeme v New Yorku, chci se setkat s Joey. Myslím, že tam budu muset pár dní zůstat," řekne náhle Jack.

"Pár dní? Víš, že se musím večer vrátit do Capeside," odvětí Doug.

"Já vím, já vím. To jen... nemohl bys někam zavolat nebo něco a zůstat tam se mnou?" zeptá se Jack s nadějí v hlase. Doug na něj vážně pohlédne.

"Víš, že nemůžu, Jacku," odvětí Doug jemně.

"Ale já myslel, že tím chceš projít se mnou. Myslel jsem, že mě chceš podpořit," řekne Jack tiše, ale jeho hlas je plný nelibosti.

"A to také chci, Jacku. Ale jsem šerif. Nemůžu se jen tak sebrat a zmizet z města, i kdyby se mi to na stokrát líbilo," brání se Doug.

Jack nic neřekne.

"Jacku, no tak. Ty víš, že se musím vrátit," pokračuje Doug téměř prosebně.

"Já vím, já vím," povzdechne si Jack. "Ale to neznamená, že mě to nemrzí. Potřebuju tě u sebe," řekne Jack slabým hlasem. Doug se zhluboka nadechne.

"A dneska u tebe budu. Ale nemůžu zůstat déle." Doug vezme Jackovu ruku do své a sevře ji.

Jack mu sevření oplatí a usměje se na něj. Ale když Doug vrátí pozornost zpět k oknu, Jackův výraz zvážní a zesmutní.

Paceyho byt, New Orleans

Obývací pokoj vypadá, jako by se jím v obvyklém Paceyho stylu prohnalo tornádo. Krabice, knihy, oblečení, vše je rozházeno po parketové podlaze.  Pacey se naklání do jedné z krabic a s oddechnutím vyloví nějaké cennosti - skleničky, zarámované fotografie, drobný symbol restaurace Civilization a zarámovanou fotografii Joey sedící na lavičce v Central parku, kterou vyfotil během prvního měsíce, kdy byli v New Yorku spolu. Na chvíli na ni upře zrak a pak ji s trochu bolestným výrazem ve tváři rychle schová pod noviny. Posadí se ke krabicím a věcem, které během uplynulých let nashromáždil, a přehlédne škody.

Je to starý, velmi "neworleánský", velmi  jižanský a velmi půvabný byt. Vstane a přistoupí k oknu. Otevře staromódní okenice, aby pohlédl na rušnou ulici. Začíná pro něj nový život a na tváři se mu začne objevovat úsměv, když si představuje slibnou kariéru v krásném městě. Krásném, ale velmi horkém městě. Pacey se ovije a otevře okno více, aby pustil dovnitř více vzduchu. "Jó, žár velkoměsta...," začne si prozpěvovat s rádiem na okenní římse, kývaje hlavou do rytmu. "Měl bych brknout chlápkovi, co mě sem dostal," zamumlá.

Málem zakopne o kuchyňský práh, zatímco se bez úspěchu snaží najít svůj mobilní telefon. Padnou mu do oka další fotografie, které ho rozruší... na jedné je Dawson, Joey a on jako dospívající. Joey hledí na Dawsona se směsí zbožňování a pobavení, zatímco předvádí nějaký žertovný postoj. Fotografie je velká a barevná... a její poselství jasné.

"Proč si to dělám?" zamumlá si pro sebe a odloží fotografii za modrý kožený gauč, který koupil za své téměř poslední úspory. Na jiné fotografii je Andie. 'Je to už strašně dávno,' pomyslí si, ale stále na ni s drobným úsměvem ve tváři hledí. Pak ji opatrně postaví na poličku u gauče.

Konečně objeví svůj telefon za toasterem a vymačká Brecherovo číslo. "Brechere? Kámo, tady Pacey. Je to tu skvělý." Zasměje se něčemu, co Brecher řekne, a žuchne sebou na gauč.

"Tak kdy začínám, chlape?"

Zazubí se - líbí se mu, co slyší.

"Jak se mi vede?" zopakuje Brecherovu otázku. Chvíli to zvažuje. Pak rázně řekne: "Mám se fajn, až na to úděsný horko." Dodá: "Potřebuju klimatizaci a to rychle."

Brecher řekne něco, co zní jako: "Tvý přání je mi rozkazem," a Pacey se znovu zazubí. "Tak se mi to líbí."

Letiště JFK

Dawson přijede ve své nové toyotě s modrou metalízou a tmavými okénky k hlavní budově mezinárodního letiště JFK. Pohlédne na hodinky a zjistí, že přijel o deset minut později, než předpokládal. Doufá, že Sam čekání neomrzelo. Přehlédne okolí a spatří ji sedět u hlavního východu. Zdá se poněkud znuděná, jelikož si kontroluje nehty.

Dawson vystoupí z auta, a když k ní přijde, řekne: "Promiňte! Neznám vás já z televize?"

Samantha při zvuku známého hlasu vzhlédne. Při pohledu na svého kamaráda se jí ve tváři okamžitě objeví usměv. "Čau! Přijel jsi!"

"Zdá se, že ano," odvětí Dawson, zatímco se Samantha zvedá na nohy. "Tak jak se máš?"

"Moc dobře, nemůžu si stěžovat. No, vlastně bych mohla, ale to si nechám na později."

Dawson se uchechtne. Samantha ho políbí na tvář a pak se obejmou.

Objetí je krátké, ale i tak by každý, kdy by je viděl, řekl, že je jim spolu dobře. Je mezi nimi cítit důvěrnost. Ačkoli spolu kdysi chodili, nyní je konec a oni jsou s tím spokojeni.

"A jak se máš ty?" zeptá se Samantha, jakmile na sebe znovu pohlédnou.

"Znáš mě," odvětí Dawson a pohne se, aby jí pomohl se zavazadly. "Pořád to samý, pořád to samý."

"Tím myslíš pořád spousta práce a nikdy dostatek času ji všechnu stihnout? Nebo že by ti ta tvá nejlepší kamarádka nedopřávala dostatek volného času?" zeptá se Samantha hravě.

Dawson jí věnuje tázavý pohled.

"Jo, Dawsone!" zasměje se Samantha. "Znám tě," řekne , zatímco dávají její věci do kufru auta.

"Fakt mě mrzí, že jsem tě takhle zaskočila, přijet o den dřív a tak vůbec...," řekne mu Samantha přes střechu auta, nyní vážnější. "Hezký auto, mimochodem," dodá, přejíždějíc ho pohledem.

"Díky, pomohla mi ho vybrat Joey." Dawson okamžitě svých slov lituje, když po něm Samantha hodí dalším pátravým pohledem. "A že jsi přijela dřív, není žádný problém. Fakt ne. Alespoň si to tu budeš moct pořádně obhlédnout."

"To je fakt," usměje se Samantha a oba nastoupí do auta.

"Tak jaký jsi měla let?"

"Ani se neptej. Krátká verze zní, že jsem dostala spolucestujícího přímo z pekla! Než jsme odstartovali, nezavřel pusu, a jakmile jsme vzlétli, okamžitě usnul a začal chrápat!" Gestikuluje rukama.

Dawson se zasměje. "To zní... trochu nepříjemně..."

"Kdepak, žádný trochu. Byla jsem unavená! To já chtěla spát."

"A chrápat. Co je? Nedívej se na mě tak. Chrápeš."

Samantha na něj jen upírá zrak, zatímco se Dawson směje a rozjede se.

"Jediná útěcha byla, že jsem mohla znova skouknout finále Přátel! Pokud budeš někdy potřebovat pomoct se závěrem seriálu, mrkni na ten jejich. Svatba Rosse a Rachel..." Dá si ruku na srdce a s povzdechem zavře oči. "A mimčo Moniky a Chandlera!"

"Oni mají mimčo?" zeptá se Dawson s tázavě pozvednutým obočím.

Samantha na něj obrátí oči v sloup. "Fakt bys měl víc koukat na televizi!"

"Kéž by," řekne Dawson a zabočí.

V centru New Yorku v SHR (Spolek homosexuálních rodičů)

Steven, místní ředitel SHR, padesátník, ale vypadá na čtyřicet, uvolněný a klidný si prochází složku s radami pro homosexuální rodiče a jejich právy. Právě to, co Jack zoufale hledá. Udělal by cokoli, aby si svou holčičku udržel. Cokoli.

"Jsme společnost homosexuálních rodičů, kteří si se vším pomáhají - od každodenních problémů, náhradního rodičovství, až po soudní spory o svěření do péče," řekne Jackovi a Dougovi, kteří ne tak uvolněně sedí v zelených křeslech.

"Homosexuální rodiče mají svá práva... a pokud vám je udělila sama Amyina matka, tak o to více. " Odloží papíry a všimne si Jackovy a Dougovy nervozity. Povzbudivě se na ně usměje.

"Takže.. ehm... kdy to tady vzniklo?" zeptá se Jack po krátké pauze.

"V roce 1982."

"Páni... to je dávno." Jack si mne ruce, doufá, že Amy je s paní na hlídání v pořádku. Doug se Jackově odpovědi zasměje. "Jsme dobře zavedení, ano," zazubí se Steven.   V té chvíli vejde do kanceláře mladík něco přes dvacet a podá Stevenovi nějaké dokumenty.

"Jacku… Dougu… to je můj syn Brian. Mé gayovské geny nezdědil," dodá Steven s uchechtnutím. Brain napřáhne ruku, aby si s ní potřásl s Jackem a Dougem, očividně mu to přes jeho heterosexualitu nečiní žádné problémy. Na Jacka to udělá dojem. Většina heterosexuálů je v jeho přítomnosti nervózní. Jenom několika, včetně Dawsona a Paceyho, jeho homosexualita pranic nevadí.

"Mohu se vás na něco zeptat?" ozve se zamyšleně Jack.

"Jistě," odvětí Brian a udělá si pohodlí na otcově stolu.

"Bylo to…"Jack zaváhá. "Bylo to těžké zjistit o otci pravdu?" Přemýšlí o Amy a jaká bude její reakce, až bude starší a bude chápat jeho... odlišnost. Brian odpoví s vážnou tváři: "Nejdříve to bylo těžké," připustí a pohlédne na svého otce. "Byl jsem mladý a nechápal jsem to. Bál jsem se, co si pomyslí mí kamarádi. Ale pak jsem si uvědomil, že se můj otec nijak nezměnil - pořád to byl tentýž člověk a já jsem hrdý na jeho úspěchy," dokončí živě.

Steven pokrčí rameny. "Je to obvyklé. Doufejme, že až vaše holčička bude dostatečně stará, aby to pochopila - a udělala si vlastní závěry - budou už postoje společnosti jiné. Už jsou jiné v porovnání s devadesátými lety."

"To je pravda," souhlasí Jack a v myšlenkách se vrátí do časů, kdy býval jediným gayem na Capesideské střední. Nyní byl v nejhomosexuálnějším městě na světě. Doug, který vycítí jeho obavy o Amy, ho konejšivě pohladí po zádech. Jack se usměje a uvolní ramena. Alespoň že má Douga.

Kancelář Joey, NY

Joey stále sedí u svého stolu a čte rukopis, na kterém pracuje s Ethanem. Ethan sedí před ní a při čtení vlastní kopie rukopisu si dělá poznámky. Joey pohlédne na hodinky, a když vidí, kolik je, začne se chystat k odchodu.

"Ethane, mám oběd se starým kamarádem a nejspíš strávíme zbytek dne spolu. Asi se už dneska nevrátím," řekne mu Joey, zatímco si uklízí stůl.

"Starý kamarád?" zeptá se Ethan s poťouchlým úsměvem ve tváři. "Neměl by o něčem takovém vědět přítel?" škádlí ji.

"To neměl, protože už žádný přítel není," odvětí Joey. "A je to jen kamarád."

'No, ve skutečnosti není JEN kamarád. Je mnohem více než to,' pomyslí si, ale Ethanovi to neřekne. Ví, že by to nepochopil.

"Počkat, počkat. Vrať se k tomu, jak si říkala, že už žádný přítel není," řekne Ethan tentokrát zaujatě.

"A co s tím?" odvětí Joey.

"Co s tím?!" zopakuje Ethan. "Co se stalo? Tuhle jsi ještě přítele měla."

"Já vím, ale rozešli jsme se. Tak to chodí," odvětí Joey mdle.

Ačkoli nechtěla ve vztahu s Paceym pokračovat, stále jí to trochu trápí. Tak je to vždy. Ať si je člověk jakkoli jistý, že učinil správou volbu či že to bylo ku prospěchu všech. Ale nemá náladu vysvětlovat Ethanovi svůj milostný život.

"Co se stalo?" zeptá se znovu Ethan. "Jsi v pořádku?"

Joey jeho zájem dojme. "Jo, jsem v pohodě," usměje se. "A stal se život."

Teď je Ethan více než zaujat a odhodlán zjistit toho více.

"Joey," řekne a natáhne k ní ruku, aby ji zarazil, jelikož se chystala vyjít ze dveří. "Myslím to vážně. Jsi v pořádku?"

"Jo," povzdechne si Joey. "Neměj strach, Ethane. Jsem v pořádku. Bylo to oboustranný. Jsem trochu smutná, ale přežiju to."

Ethanovi je zřejmé, že jde o více, a ještě naposledy to zkusí.

"Jsi si jistá, že si o tom nechceš promluvit?" zeptá se.

"Ano, jsem si jistá," odpoví Joey a dá ruku na jeho, trochu ji sevře a jemně se na něj usměje. Ve skutečnosti o tom chce mluvit, ale ne s ním. "Ale díky, že ses zeptal."

A s tímto vyjde ze dveří a nechá tam zmateného a trochu znepokojeného Ethana samotného.

Mezitím vystresovaný Dawson jede městem. Lituje okamžiku, kdy ho napadlo pustit se do pekla newyorských ulic.

Zastaví a znovu vytočí Joeyino číslo. Znovu si poslechne hlas její schránky a s povzdechnutím zavěsí. Vedle něj hledí zaujatě z okénka Samantha.

"Zkouším ji zastihnout, ale mám vypnutý telefon," řekne Dawson a probere Samanthu z jejího zasnění. Sam na něj pohlédne, ale nic neřekne.

"Měli jsme naplánovaný společný oběd. Jenom jí chci říct, že jdeš taky. Ale nemyslím, že by jí to vadilo."

"Doufám, že ne," řekne Samantha prostě a vrátí pozornost k vysokým budovám kolem nich.

"Za chvíli jí zkusím zase zavolat." Dawson s trochu znepokojeným výrazem pohlédne na Samanthu. Není si jistý, jaká bude reakce Joey, až Samanthu uvidí. Ví, že si s ním chce Joey promluvit, a když tam bude Sam, nebude to možné.   Trvalo jí týden, než byla na ten rozhovor připravená a teď... povzdechne si a dál si prodírá zácpou.

Zatmívačka...

Bar a gril "Blue Ice"na třetí avenue

Samantha a Dawson sedí u stolu v rohu a čekají na Joey. Pijí koly s rumem, ujídají z mísy hranolky a užívají si přítomnosti jeden druhého.

"Mám tady tetu -- tetu mého táty, bydlí na předměstí. Včera jsem jí volala, že sem přijedu a nebyla moc nadšená," uchechtne se poněkud hořce Samantha a natáhne se pro další hranolek. "Ale co, jsme rodina. Nebudu tam dlouho, to je jisté." Její krásné rty se roztáhnou do úsměvu.

"Máš to blbý," soucítí s ní Dawson a přitom stále koutkem oka vyhlíží Joey. Oči mu ožijí, když ji spatří vejít dovnitř a zkoumavě se rozhlédnout.   Spatří je a vydá se k jejich stolu, zmatek vepsaný ve tváři, když tam vidí s Dawsonem sedět Samanthu. Co tu Samantha dělá?

"Ahoj," řekne Joey a pozvedne obočí na Dawsona.

"Zkoušel jsem ti volat, ale bezúspěšně." Postaví se a odsune Joey židli, aby si mohla sednout. Samantha pozvedne obočí - pro ni to neudělal. Vědoucně se pro sebe usměje.

"Blbne mi baterie. Musím koupit novou," vysvětlí Joey, uhladí si vlasy a sundá si stylovou šálu. "Typický," dodá jemně s lehkou mrzutostí.

"Ahoj, Joey," usměje se přátelsky Samantha, odhodlána dostat se u Joey na dobrou stranu. Joey se lehce usměje a přikývne."Omlouvám se. Vím, žes mě tu nečekala, ale Dawson je jediný - kromě mé ďábelské tety - kterého v tomhle městě znám. Takže ho budu obírat o čas, jelikož nejsem typ, co by se uměl v cizím městě zabavit," zasměje se žertovně, mile se usmívajíc na svého kamaráda. Naštěstí si nevšimne Joeyina nepobaveného výrazu.

"Východní pobřeží není cizina, ale rozumím, Sam," žertuje Dawson, vezme si do ruky skleničku a zakloní se v židli s pohledem na Joey, která rychle skryje své zklamání a oplatí mu vřelý úsměv. "Samantha se připojila k tomu Spielbergově projektu," sdělí jí hrdě. Joey je znovu nucena vykouzlit na tváři, která vypadá poklesleji a hubeněji než obvykle, úsměv, tentokrát blahopřejný. Dawson si toho všimne, nakloní hlavu na stranu a studuje ji. . 'Jak jsem čekal,' pomyslí si, ale nic před Samanthou neřekne.

Místo toho zavolá na číšníka.

"To je skvělé," řekne Joey Samanthě živě. "Těšíš se?"

"A jak," odvětí nadšeně Samantha, jíž se díky Joeyině přátelskému tónu uleví. Uvědomuje si, že je důležité se s Joey spřátelit, pokud si chce zůstat s Dawsonem blízká - na to nemusí být člověk raketový inženýr.

Přijde k nim číšník a Joey si objedná suché Martini, míchané, jako pravá profesionálka.

"Klasika," poznamená Dawson a pozvedne své méně klasické pití. Joey ho jemně kopne do holeně a Dawson se uchechtne, zatímco Joey zavoní mobil.

"Jacku, ahoj," řekne do telefonu, kousajíc hranolek. "Dneska večer?" Schroupe zbytek hranolku, zatímco se jí Jack ptá, jestli by se s ní nemohl setkat v nějakém baru, jelikož je v New Yorku. Joey hodí okem po Dawsonovi, který věnuje hovoru pozornost, jelikož slyšel Jackovo jméno.

Joey během pozorného naslouchání Jakcovi hledí na Dawsona a Samathu.

"Jasně! Jo. Mám pro tebe překvapení," zazubí se Joey široce na Dawsona, který je očividně tím překvapením. "Ne, neprozradím ti to, Jacku. Ne. Ne, nemůžeš hádat. Fajn," nechá se obměkčit Joey. "Je vysoký, kamarádský a má hluboký hlas."

Dawson nad tím zvláštním popisem svraští čelo.

"Ne, Harrison Ford to není - ale přihořívá," řekne Joey s úsměvem.

Dawson se s přikývnutím usměje a Samantha obrátí oči v sloup. "Sni dál," řekne sarkasticky, ale Dawson si toho nevšimne. Jsou s Joey uzamčeni ve vřelých vzájemných pohledech, zatímco Joey vtipkuje s Jackem.

Samantha si zamyšleně usrkne ze svého pití. S jejími rty si pohrává pobavený úšklebek, kterého si ti dva samozřejmě nevšimnou.

V 'Renesanci', nové restauraci Brechera

"No, řek bych, že je to všechno," prohlásí Danny, když vyjdou z podle všeho kuchyně. "Nějaký otázky? Vynechal jsem něco?" zeptá se, zatímco si v hlavě kontroluje všechny položky seznamu.

"Myslím, že jsme probrali všechno. A páni, Civilizace není tady proti tomu NIC."

"Pokud si myslíš, že je to tu skvělý, měl bys vidět tu mou druhou restauraci."

"Á, tu, co ses do zní zbláznil po tom, co si tam dal nepoživatelnou večeři!" uchechtne se Pacey,

"Jo! Bylo to tam suprový. Správná atmosféra, dokonalá poloha, ale...," projede si rukou vlasy. "Jídlo bylo strašný. Požádal jsem, aby mi zavolali vedoucího a řek jsem mu, že to tam má skvělý, ale musí zastřelit šéfkuchaře."

Pacey se zasměje. "To bys moh udělat jenom ty."

"Řek mi, že s kuchyní mají problémy a přicházejí o tržby. Majitel se toho chystal zbavit. Tak jsem mu řek, ať mi zavolá..."

"A pak už to šlo jako po másle?"

"Přesně!"

"Proč ale neřídíš obě? Zvládnul bys to."

Danny zavrtí hlavou. "Pacey, Pacey, Pacey… to jsem tě nic nenaučil?"

"Podle všeho ne," zasměje se Pacey.

"Nemůžu jim oběma věnovat stoprocentní pozornost, kterou pro úspěch potřebujou. Ale s pomocí správnýho člověka..."

"To jsem já, že?" zeptá se Pacey s hrdým úsměvem ve tváři.

"Já se s tebe zblázním, chlapče," zasměje se Danny. "Jo, to jsi ty. Se správným člověkem to půjde. Kdo by moh bejt lepší než můj učeň?"

"Správně."

"Brzy by měli dorazit ostatní. Představím vás a ty můžeš pronést úvodní šéfovskej proslov.   Pak se pustíš do práce. Za to ti platím."

Pacey se stále po restauraci rozhlíží, tak jako se dítě rozhlíží po hračkářství, když se tam octne poprvé. Danny ho pozorně sleduje.

"Takže to bylo správný rozhodnutí?"

"Přestěhovat se sem?" zeptá se Pacey a Danny přikývne. "Jo, ze spousty důvodů."

"Rozvedeš to?"

"Pár věcí, který jsem musel ve svým životě změnit, ale tohle... mám z toho dobrej pocit," odvětí Pacey a přejede prsten po nápisu na jídelníčku. "Úplná kontrola?" zeptá se Brechera, když od jídelníčku vzhlédne.

"To se vsaď! No, více méně," mrkne na něj Danny. "Ale... myslíme stejně, takže... bysme se měli vždycky shodnout."

V té chvíli se začne hlavní místnost restaurace plnit lidmi.

"A máme tu náš tým. Sophie!" zavolá Danny a pokyne zrzavé hřívě, aby k nim přišla. "Sophie ti bude dělat zástupkyni. Ahoj, Sophie, tohle je Pacey Witter. Pacey, seznam se se Sophií."

"Ráda vás poznávám, pane Wittere!" odvětí Sophie a potřese si s Paceym rukou. Pacey se rozesměje.

"Pacey… pokud mohu prosit, na pana Witteraw mám ještě času dost," odvětí Pacey, zatímco rychle a téměř instinktivně oceňuje zjev své zástupkyně. Zrzavé vlasy, tmavě zelené oči, vysoko položené lícní kosti. Závěr je, že vypadá pěkně takovým tím neobvyklým způsobem, díky němuž se za ní každý kluk otočí.

"Nechám vás tu na chvíli samotné. Musím si zavolat," řekne Danny a odvrátí se od nich.

Než Brecher zmizí ve své kanceláři, otočí se a úsměvem přivítá pohled na Paceyho a Sophii, kteří spolu živě diskutují. Ten chlapec byl správná volba.

Před barem "Blue Ice"

Dawson vyprovodí Joey ven a a nabídne se, že jí zavolá taxíka. "Neobtěžuj se. Jsem v tom lepší, než bys kdy byl ty," škádlí ho Joey. Dawson jen pokrčí rameny a stejně to udělá.

Udělá pauzu a pak řekne: "Omlouvám se za Samanthu. Tedy omlouvám se, že jsem ti neřekl, že tu nebudeme sami. Zkoušel jsem tě sehnat-"

"To je dobrý," přeruší ho Joey, pomalu si uvazujíc kolem krku šálu. "Vážně." Ale její výraz ji zrazuje - není to dobré. Chtěla být s Dawsonem sama, promluvit si, jen oni dva. Ale   ta Samatha - ke všemu jeho bývalá - se vkrádá Dawsonovi do života a jí se to nelíbí. Ale když z toho má Dawson radost... Joey se usměje, když vidí, že Dawson začíná vypadat trochu znepokojeně. "Jen jsem chtěla mít jednu z těch duchaplných tříhodinových debat, ve kterých jsme tak dobří. Ale jsem si jistá, že to můžeme podniknout jindy."

"Samozřejmě, že můžeme," řekne Dawson s úsměvem.

"Mimochodem, Jack se se mnou chce sejít na večeři a ty musíš jít s námi. Jsi mý překvapení," řekne mu, rychle měníc téma.

"Já vím, jsem Harrison Ford," odvětí Dawson s úsklebkem. Joey nakloní hlavu a zasměje se.

"Takže… půjdeš?"

"Samozřejmě, že ano," prohlásí pevně Dawson, jenž začíná být mrzutý, když kolem nich bez povšimnutí projede prázdný taxík.

"Samantha může jít taky," poznamená Joey. Dawson na ni pohlédne a Joey se usměje.

"Díky, řeknu jí to a pak ti dám vědět," řekne Dawson neurčitě.

Vlastně si není jistý, zda by to měl Sam říct. Ví, že Joey proti Samanthě něco má - není hloupý. Možná by je měl pro teď držet od sebe. Nebo to možná jen přehání. A konec konců, neměl by to být on, kdo je nervózní z trávení času s ne jednou, ale s dvěma bývalými milenkami? Ačkoli se k sobě s Joey chovají, jako by spolu nikdy nespali, ale stejně. Nejspíše se stal tolerantním díky přátelství Jen a Joey.

"Ustup, udělám to já," odstrčí ho Joey jemně stranou a zvedne ruku. Téměř okamžitě vedle nich se zapištěním brzd zastaví  taxík, hlavně kvůli jejím ženským půvabům.

Dawson si nemůže pomoct a je pobavený, ačkoli je mu rovněž trochu trapně a dává to ve tváři znát. Joey si toho všimne, postaví se na špičky a políbí ho na tvář, což ho překvapí. Upře na ni zrak. "Díky za pokus. Zatím, Dawsone," řekne Joey, zatímco nastupuje do taxíku.

"Měj se," hlesne téměř nepřítomně Dawson, když sleduje taxík uhánějící pryč. Frustrovaně si povzdechne. Chovala se téměř tak, jako když do jeho života vstoupila patnáctiletá Jen a okouzlila ho. Ale Samantha je jen dobrá kamarádka, a kdyby byla více, proč by to mělo Joey vadit? Jako by žárlila, ale to přece není možné.

Zamyšleně přivře oči, pak se otočí a vrátí se do baru.

Kavárna v New Yorku

"Zpočátku to bylo hodně těžké... po tom, co jsme se rozešli. Pam nemohla pochopit, že jsem gay," řekne Dougovi a Jackovi mladý muž s blonďatými vlasy a zelenýma očima, zatímco popíjejí v jedné z newyorských kaváren kávu. "Říkala mi, že by to věděla a že mě miluje, stejně jako Shelby. Že bych měl myslet na to, co to udělá s naší dcerou. Ale já jí na to řekl, že kdybych popíral kdo a co jsem, nakonec bychom se všichni nenáviděli."

(V pozadí začne hrát píseň "This is your song" od Ronana Keatinga)

Lived your life to the full
With a lifetime of smiles
Made us know right from wrong
Always knowing a lie

"A co bylo dál, Paule?" zeptá se Doug, zatímco hýčká své cappuccino.

You made us be tough
But never too rough
Rise above's what you said
Never easily lead

"Brečela, já brečel. Řekl jsem jí, že nikdy nebudou muset o nic prosit. Že se postarám, aby jim nic nechybělo. Začal jsem si hledat byt. Nejdůležitější bylo, abych Shelby ujistil, že ji mám pořád rád a že jsem pořád její otec... že mě pořád má." Na chvíli se odmlčí a upije ze svého šálku.

"Byl jsem z domu čtyři měsíce, když se všechno najednou změnilo."

And one day, we'll all sing along
Cos this is your song
I wrote it for you
It won't take all day
Just a minute or two

And one day, we'll all sing along
Cos this is your song
I wrote it for you
It won't take all day
Just a minute or two

"Tys to vůbec nečekal?" zeptá se Jack.

Paul zavrtí hlavou. "Ne. Věděl jsem, že ji to bolí. Jen mě nikdy nenapadlo, že by to mohlo zajít tak daleko. Ale to se asi stane, když spolu dvě strany nejsou ve shodě. Nejjednodušší pro ni bylo mlátit kolem sebe hlava nehlava." Promne si spánky.

"Ale pokusila se ti zabránit ve vídání Shelby."

"Já Pam nebráním a bylo to pro mě tehdy těžké, abych to pochopil. Ale právě ztratila manžela a asi nabyla dojmu, že  budu žádat Shelby do péče... ale bez ohledu na vše jsem ji pořád měl rád. Věděl jsem, že Shelby patří ke své matce. Jen jsem chtěl mít možnost ji kdykoli vídat. Aby mě mohla navštěvovat o svátcích a mohli jsme si spolu hrát… jak to taky bylo… dokud jsem nezačal chodit s Justinem. Kdykoli jsem se stavil, nebyly doma, i když mi Pam řekla, že budou. Když jsem zavolal, vymluvila se, že má něco rozdělaného a že zavolá později..." Zarazí se.

So we'll try and go on
Loving all that we know
Through the hardest of times
You put on a show

You made us stand tall
When all around us would fall
Even when you were low
You believed you could fly

"Ale nikdy nezavolala?" dokončí Jack, zatímco se Paulovi vracejí staré vzpomínky. Jack a Doug si vymění soucitné pohledy.

Paul zavrtí hlavou. "Kamarád kamaráda mi dohodil právníka , který se specializoval na takové případy. Vysvětlil jsem mu situaci a řekl jsem mu, že nechci Shelby do péče. Spojil se s organizací a já tak zjistil více o svých právech. Jsou stejná, jako kdybych byl heterosexuál."

"Ale Pam se to nelíbilo?" zeptá se Doug.

"Až do dneška jsem plně nechápal, proč se tak chovala. Pokud skutečně věřila, že chci Shelby do péče... ale myslím, že to bylo kvůli tomu, že jsem jí svým odchodem ublížil. Ale díky slyšení před soudem nemám s vídáním své holčičky žádné problémy."

And one day, we'll all sing along
Cos this is your song
I wrote it for you
It won't take all day
Just a minute or two

You were our friend
Walk with you to the end
And one day we'll all sing along
Cos this is your song

"Ale náš případ je poněkud jiný," poznamená Jack. "Ani jeden z nás není biologický otec."

"Ano, je jiný, ale soudce bude muset vzít v úvahu, že vám ji svěřila Amyina matka a bydlí s vámi její babička, která stojí  na vaší straně. Ale Jenina matka... mohu vám jen popřát štěstí a poprosit vás, abyste zůstali v kontaktu."

"Netuším, co bych si počal, kdyby nám to nevyšlo. Amy je vše, co mi po její matce zbylo, a myslím, že by babičku zabilo, kdyby nám ji vzali."

Doug konejšivě sevře Jackovu ruku. "Doufejme, že k tomu nedojde."

Kancelář Joey v New Yorku

Joey sedí ve své nadměrně veliké kancelářské židli a prochází si nějaký rukopis. Ale nevěnuje mu moc pozornosti. Ve skutečnosti jen zběžně přelétává slova, zatímco si nepřítomně čmárá do zápisníku.

(V pozadí začne hrát píseň "Underneath" od Jessicy Simpson)

Proč se nedokáže soustředit? Proč je tak těžké soustředit pozornost na čtení toho rukopisu?

Sometimes it's hard when you're so deep inside
To see all you could lose in a blink of an eye
Dreams could be shattered, you could be gone
How would I survive, cuz you're where I belong
My soul believer, without you
I don't know who I would be

Nepřítomně se rozhlédne po kanceláři, oči jí otálejí na osobních věcech, které si tam našly cestu.   Zrak jí padne na fotografii, kde je s mámou a Dawsonem, to jim bylo jedenáct. "Neopouštěj ty, se kterými jsi strávila dětství. Budou tě vždy milovat tak, jako nikdo jiný." Ta slova, která jí matka zanechala jako odkaz, jí z nějakého důvodu přijdou na mysl. Pozorněji se zadívá na fotografii a naplní ji úžasem, jak mladě a bezstarostně kdysi vypadali.

Páni, ten čas letí.

Pak jí oči zabloudí na fotografii, na které je ona a Dawson na svatbě Gale.Vezme ji do ruky a usměje se.   'Je moc fajn ho zase vídat,' pomyslí si a pak znovu vrátí fotografii na její místo na stole. V uplynulém týdnu se několikrát sešli, byť jen proto, aby si dali společné kafe. Zdá se, že to bude jeden z jejich nových zvyků. A je fajn vědět, že je tu, jí nablízku, po tolika letech strávených na druhé straně země.

Underneath, I can feel you move through me
Inside out, you surround me
I breathe you like I'm taking last breath
Oh, you're everything I know
So how could I let you go?

Znovu se zkusí začíst, ale stále se nemůže soustředit, a tak se otočí ke svému počítači a klikne na jednu z ikon. Začne psát a doufá, že tak ze sebe všechno dostane. Znovu psát začala tento týden. A má z toho dobrý pocit. V hlavě jí víří tolik myšlenek, uvnitř se skrývá tolik pocitů.

"Milý deníčku…

Je to jeden z těch okamžiků, z těch okamžiků, kdy se člověk za nic ne světě nemůže soustředit. Přicházejí, když je nejméně očekáváš... a když máš před sebou spoustu práce. Bylo mi fajn, dokud nepřijela Samantha. Je dobré, že Dawsonovi někdo pomůže s tím Spielbergovým projektem, ale nejsem si jistá, zda se mi líbí, že si bude přisvojovat tolik Dawsonova času. Opravdu s ním musí pořád být? Zdá se milá, ale..."

Rychle stočí zrak na další fotografii na poličce, tentokrát je na ní ona, Jen a Amy. Joey se natáhne, vezme ji do ruky a prstem  přejede po Jenině tváři.

Sometimes I listen to a voice that isn't mine
I disconnect from anything inside
I have made choices, and wasted all the days
I could've been with you, when my heart had stayed
I know you've waited faithfully
Blessing our love even stronger

"Je ti strašně podobná!" řekne Joey, jako by tam Jen byla a mohla ji slyšet. "Jako když ses poprvé objevila. Proč mám zase ty pocity?"

Otočí se zpět k počítači a znovu začne horečně psát.

"Proč vždycky nesnáším jakoukoli dívku, která vstoupí do Dawsonova života? Jako se to stalo u Jen (přičítala jsem to tomu, že jsem byla mladá a nejistá) a pak u Gretchen (Bože, pořád nemůžu uvěřit, jak mě rozhodilo, když jsem je viděla líbat se pod tím jmelím), nebo když jsem zjistila, že ho Audrey provádí po Worthingtonu a i předtím... Jako toho dne, když jsem zjistila, že Dawson mluvil o rozvodu svých rodičů s Nikki a ne se mnou, a křičela jsem kvůli tomu něj a on na mě vyjel, že pokaždé, když projeví náznak zájmu nebo dokonce pouhý obdiv k osobě opačného pohlaví, tak na něj útočím. Zatímco na druhou stranu on vždy respektoval mé volby a kluky (no, alespoň po tom debaklu, když na střední zjistil pravdu o mně a Paceym, ale to později více než odčinil).

Cítil se kvůli tomu sobecky. Sebestředně. A já se tak nechci cítit. Nechci být taková. Já mohu být s jiným , ale s on jinou ne. Vždy, když si myslím, že by někdo mohl převzít mé místo v jeho srdci, jeho životě, cítím se ohrožená.   A to do něj ani nejsem zamilovaná! No, ne tím způsobem. Ne romanticky, ačkoli vím, že jedna má část do něj bude zamilovaná navždy. Dává to smysl?

Ale o to nejde. Jde o to, že bych to měla mít dávno za sebou, nemyslet na to, že mohou..."

Náhle se za ní otevřou dveře a Joey se vytrhne ze psaní.

"Čau," řekne Ethan se zmateným výrazem ve tváři a zarazí se. "Myslel jsem, že se dneska už nevrátíš.   Neříkalas to?"

"Jo, říkala," odvětí Joey s pokusem o úsměv. "Ale došlo k menší změně plánu, tak jsem se rozhodla vrátit a něco dokončit."

Ethan pohlédne na její stůl na hromadu nepřečteného materiálu. "Zdá se, že ti plán bezvadně vychází."

Underneath, I can feel you move through me
Inside out, you surround me
I breathe you like I'm taking last breath
Oh, you're everything I know
So how could I let you go?

Joey se zasměje a trochu pokrčí rameny. "I nejlepší plány selžou..."

"Je to brak?"

Joey se znovu zasměje a zavrtí hlavou. "Ani nevím. Přečetla jsem sotva tři stránky."

"No, jelikož ti to jde tak dobře...," řekne Ethan a Joey na něj obrátí oči v sloup. "Nechceš si skočit na kafe?"

"Ani ne…"

"Ale jdi ty! Platím," dokončí zpěvavým hlasem Ethan.

"Ethane, právě jsem ukončila vztah a není dobrý nápad, abych..."

"To nemůže chlap koupit dívce kafe, aniž by v tom byly nějaký postranní úmysly?"

Joey otevře ústa, aby něco řekla, ale příhodná odpověď ji nenapadne.

"Neboj. Nechci s tebou chodit," řekne Ethan a předstírá, že je mu ta představa odporná.

Joey na něj upře zrak.   "Proč ne?" Ethan se jen zasměje a Joey si uvědomí, jak pateticky její otázka zněla. Připojí se k jeho smíchu. "Fajn! Zapomeň na to." Shromáždí práci a vstane ze židle. "Ale aby to fakt nebylo rande, kafe si zaplatím sama."

"Jak chceš," odvětí Ethan a vyjdou na chodbu. "Ale koupím ti zákusek!"

"Tos uhod," řekne Joey posměšně, zatímco odcházejí pryč.

Doug a Jack na nádraží, New York

Po hovoru s Paulem má Jack živější náladu. Ale zatímco jdou k nádraží, stává se čím dál tím více melancholičtějším. Když tam dojdou, Doug si koupí lístek a otočí se k Jackovi. Jack se na něj slabě usměje.

"Neodjížděj," požádá ho Jack. "Prosím."

"Víš, že musím, Jacku. Mluvili jsme o tom ráno," odvětí Doug s povzdechem.

"Já vím, ale stejně...," zamumlá Jack. Douga bolí vidět ho takto. Ale nemá na výběr.

"Jacku, mrzí mě to, ano?" odvětí Doug. "Nevím, co jiného říct. Víš, že bych byl raději s tebou."

Jackův výraz se trochu změní, ale stále je zasmušilý. "Já vím," povzdechne si. "Až přijedeš domů, zavolej mi, ano?"

"To víš, že zavolám," usměje se Doug. "Zaskočím k babičce a políbím za nás oba naši holčičku na dobrou noc."

Při zmínce o Amy se Jackův výraz rozjasní. "Jo. Vyřiď jim, že je má rád. To je první noc, kterou strávím mimo domov, od..." Než pokračuje, zaváhá. "...od té doby, co je Amy s námi," řekne konečně. Doug mu konejšivě položí ruku na rameno.

"Já vím. Určitě jí chybíš," řekne jemně. V ampliónu oznámí chystaný odjezd Dougova vlaku.

"Musím jít, drahý," řekne Doug.

"Jo, já vím," odvětí Jack. "Vím, že nemám žádné právo tohle žádat, Dougu, ale prosím tě... zůstaň se mnou." Jack ví, že k Dougovi není spravedlivý. Ví, že je pro něj jeho práce důležitá, ale nemůže si pomoc a má pocit, že on pro Douga tak důležitý není.

"Jacku," hlesne Doug.

"Já vím," odvětí Jack se zklamáním a také se studem, že je tak... dětinský. "V pořádku dojeď."

"O to se neboj."

S tímto ho Doug jemně políbí na tvář. Ale Jack vezme jeho tvář do dlaní a políbí ho, byť na krátko, na ústa. Obejmou se a pak Doug odejde.

Když se posadí ve vlaku, vyhlédne z okénka, a vidí, že Jack čeká, než vlak odjede. Ví, že je Jack rozrušený a nahlas si povzdechne. Na nástupišti Jack hledí na vlak, ale nic neříká. Když vlak odjede, pomalu se otočí a vyjde z nádraží. Myslí na Douga a ve tváři má vepsán smutek a zklamání.

Ulice na Manhattanu

Dawson se opírá o své auto a čeká na Samanthu. Je u domu její tety.

Dawson se rozhlédne po okolích domech a studuje Riverside Drive. Je tam několik starých domů,   připomínka starých a lepších časů.

Dům před   ním, tety Samanthy, není jeden z těch velkých domů. Je to prostý dvoupodlažní domek, ale je o něj očividně dobře staráno. Zdi má natřeny bíle a okenní rámy jsou tmavě červené. Ale přesto nevypadá příliš přívětivě. V poschodí je uprostřed balkón. V létě to musí být příjemné sedět tam a poslouchat zvukům vzdálené městské dopravy.

'Ale neřekl bych, že to ta žena dělá příliš často, podle toho, co mi o ní řekla Sam,' pomyslí si Dawson.

Malý dvorek je hezký, je tam jen několik květin a cestičku lemuje někalik drobných křovisek. Dawson přemýšlí o Samanthě a o tom, jak jí to jde s tetou, když vtom ji spatří vyjít z domu. Z její tváře a chůze pozná, že je rozrušená.

"Jak to šlo?" zajímá se Dawson.

"Podle očekávání," povzdechne si Samantha. "Říkala, že jsem se objevila o den dřív, než čekala, a že už má na dneska večer plány. Jo, jasně." Posadí se na sedadlo spolujezdce, ale dveře stále nechá otevřené. "Zdá se, že dneska čeká na večeři hosty, takže jemně navrhla, abych se nevracela příliš brzy," pokračuje, v hlase patrnou zlost.

Dawson vidí, že má vztekem napjaté rysy.

"Páni, nezdá se k tobě zrovna laskavá, co?" zeptá se Dawson, který nemůže pochopit, jak se může někdo takto chovat k příbuzné.

"No, to ne. Je to teta mého otce a já jí neviděla od sedmi let nebo tak. Když byl táta naživu, posílala tu a tam dopis, ale od chvíle, kdy umřel... nic," vysvětlí   Samantha. "Je to baba jaga," zažertuje Samantha s drobným úsměvem. "Obávám se, že si budu muset najít vlastní bydlení, protože u ní moc dlouho nevydržím. Doufám, že ten tvůj kámoš, Spielberg, platí dobře," dokončí se zasmáním.

Dawson se rovněž zasměje a pak se rozhodne. "Hele, jelikož se nemůžeš vrátit moc brzy... co kdybys šla na večeři se mnou, Joey a Jackem, dalším z našich přátel?" zeptá se Dawson živě.

"Já ti nevím, Dawsone. Jsi si jistý, že to nebude vadit?" zeptá se Samantha nejistě.

"Jistě! Proč by to mělo vadit?" zeptá se Dawson a snaží se znít nenuceně.

"Já nevím. Dneska na obědě jsem měla pocit, že ruším nebo tak něco. Joey se na mě nějak divně dívala," řekne Samantha a pohlédne mu v očekávání jeho reakce přímo do očí. Je trochu překvapena, když se Dawson zasměje.

"Že se na tebe divně dívala?" Doufal, že si toho nevšimla. Ale všimla. "Ale jdi, Sam." Vidí, že Samantha ztuhne. "Promiň, Samantho. S Joey se nedělej starosti. Jenom tě tam nečekala, nic víc. Chtěla se mnou o něčem mluvit, ale nic jiného v tom nebylo. Neber si to osobně. Vždycky se takhle chová, když se sblížím s nějakou holkou. No, alespoň to tak kdysi bývalo, jsou to roky od doby, co jsme žili v jednom městě, ale něco se asi nikdy nemění."

"Ne, Dawsone. Bylo v tom mnohem víc než to. Já nevím. Je to jen pocit," trvá na svém Samantha.

"Uvidíš. Joey je jenom občas v mý přítomnosti teritoriální. Vždycky to tak u mých kamarádek bylo," znovu zkusí vysvětlit Dawsom, nejen jí, ale i sobě. "Nemá to co dělat s tím, jestli jsme spolu nebo ne. Vlastně si myslím, že   je to horší, když jsme v přátelském módu, než když jsme byli pár."

Samantha pozvedne obočí. "A říkáš, že se tak chovala vždycky?" zeptá se zmateně.

"Jo. I když ve čtvrťáku chodila s Paceym. Tak to prostě mezi náma je," řekne Dawson a pokrčí rameny.

"Sakra, zapomněl jsem. Musí skočit do obchodu, jestli chci mít zítra snídani. Nevadilo by to, kdybychom teď jeli?" řekne Dawson, pohlédne na   hodinky a vleze si do auta.

Samantha má pocit, že ta náhlá starost o nákupy nemá co dělat se snídání, jako spíše s jejich rozhovorem, ale nechá to být. Slíbí si, že o tom zjistí více. Vždy měla ráda záhady a tahle záležitost mezi Dawsonem a  Joey se zdá být zajímavý oříšek.

S úsměvem zavře dveře od auta.

Restaurace v New Orleans

"Čau, Lance. To jsem já. Jak to u vás jde?" řekne Pacey a pak naslouchá člověku na druhé straně drátu.

"Chápu. Víš něco novýho o tom povolení, co na něj čekáme?" Pacey s napjatou tváří čeká na odpověď. "A sakra."

Následuje další pauza, kdy Pacey s napjatým výrazem kouká před sebe do prázdna. "No, alespoň všechen personál pracuje a chodí včas,"   prohlásí, spíše než se zeptá, Pacey.

"Dobrá tedy. Brzy ti zavolám, Lance. Čau."

S tím Pacey zavěsí telefon a hlasitě si povzdechne.

Začne rovnat pod barem skleničky, ztracen v myšlenkách, když vtom uslyší známý hlas.

"Nazdar, krasavče."

Pacey kvapně vstane a praští se hlavou o bar. "Au!"

Pohlédne na člověka před sebou a spatří nikoho jiného než jedinečnou Audrey Lidellovou.

"Audrey!" vykřikne Pacey, vykulí oči a na tváři se mu rozlije široký úsměv. "Pořád z tebe mám bolení hlavy, i po vší tý době," šťastně žertuje. Vyjde zpoza baru a obejme Audrey v pravém Paceyovském stylu: zatočí s ní, za což si od ní vyslouží zapištění a zasmání.  Pak ji postaví na nohy a obejmou se. Je to pevné a přátelské objetí. Pohlédnou na sebe a úplně se nepouštějí.  Štastně se nad opětovným shledáním usmívají.

"Jak se máš, Pacey?" zeptá se Audrey, jakmile přeruší objetí. Nyní sedí na barové židličce a má zkřížené nohy.

"Fajn. A teď, když jsi tu, ještě líp," flirtuje Pacey, který se nyní opírá o   barový pult a vypadá uvolněně a v pohodě.

"Á, díky. Pořád jsi lichotník, co?" oplácí mu Audrey flirtování a přehodí si pramen svých blonďatých vlasů přes rameno.

"No, znáš mě. Moc jsem se nezměnil," přehlédne ji Pacey, napůl v žertu, napůl uznale. "Nebudu se tě ptát, jak se máš, protože vidím, že jsi pořád k nakousnutí. Ještě víc, než si pamatuju."

Audrey hodí hlavu na stranu a zasměje se. "Díky. Sám nevypadáš špatně," odvětí s úsměvem.

Oběma jim chybělo jejich nezávazné klábosení. Když Pacey vyjde zpoza baru a podá jí její pití, živě v něm pokračují

Salón Divoký kůň, podvečer

Jack vstoupí do baru ve svém obvyklém okázalém stylu. S jeho hezkou tváří si pohrává úsměv. Joey ho spatří hned (spolu s několika ženami... a muži) a radostně na něj zamává.

Jackova nálada se okamžitě změní. Pouhé spatření staré kamarádky stačí k tomu, aby se cítil lépe, nálada se mu rychle změní  ze zasmušilé v radostnou. Ten bar, ta atmosféra... připadá mu to jako za starých časů.

"Dawsone!" vykřikne, když konečně spatří Dawsona usazeného u stolu mezi Joey a Samanthou. "Co tady děláš?" Jack  je skutečně zaskočen - to musí být Joeyino překvapení.

"Teď tu bydlím," vysvětlí Dawson a vstane, aby Jacka krátce mužně obejmul.

"Páni! Odkdy? Neměl jsem tušení!"

" od minulého týdne," odvětí Dawson.

"Aha. Takže…"Jack zaměří pozornost na krásnou brunetu s jiskrnýma zelenýma očima. Dawsonova přítelkyně?"Ušlo mi něco?"

Dawson si všimne Jackova zvědavého pohledu, dá Samanthě ruku na záda a představí je. "Jacku, tohle je Samantha. Spolupracuje se mnou na zvláštním projektu. Samantho, můj kamarád Jack."

"Zvláštní projekt, hm?" pozvedne Jack obočí, pokoušeje se dostat z Dawsona pravdu, a potřese si mezitím se Samanthou rukou. Joey obrátí oči v sloup.

"Ach to ne…," zasměje se Samantha, když zaznamená Jackovo nepochopení.

Ukáže na sebe a Dawsona. "Jsme jen přátelé. Pomáhá mi se tu usadit a pracujeme spolu na projektu Stevena Spielberga."

"No, tak tímto se ze mě stává Spielbergův fanoušek," řekne Jack zvesela, zatímco poplácává Dawsona po zádech a druhou rukou si žádá pozornost barmana.

"Tímto?" řekne Dawson předstíraně ublíženým tónem.

"Ehm... tímto ještě víc," opraví se Jack, zatímco mu neunikne, že si ho barman prohlíží. Dawsonovi to rovněž neunikne a vymění si úšklebek s Joey.

O chvilku později Jack a Samantha mluví rychlostí kilometr za minutu. "Máš bezvadný sako," vysekne mu poklonu Samantha, zatímco zkoumá jeho rukáv. "Gap?"

"Jak to víš?" zasměje se Jack.

"Jsem jeho velká fanynka. Gucciho nebo Banánovou republiku si nemůžu dovolit... zatím," zařehoní se Samantha. Jack jí objedná další drink.

"Ale oblékáš se velmi vkusně," poznamená Jack. "To se počítá."

"Pravda, mám skvělý vkus," odvětí Samantha s nefalšovanou skromností, což Jacka rozesměje.

Dawson a Joey si vymění pobavené pohledy. Jack konečně našel někoho k hovorům o módě.   Dawson a Joey dávají obvykle přednost hlubším tématům, jako světové problémy, city, nebo život měnící události. I když po pár drincích, když mají hlubší témata probraná,  Dawson obvykle například okomentuje její pásek a ona pochválí jeho košili.

  "Á... ten barman z tebe nemůže spustit oči," zamumlá Samantha poťouchle a Jack si podvědomě projede rukou vlasy.

"Vážně?"

"Jacku, máš přítele," řekne Joey nahlas s úsměvem a Jack ji v žertu probodne pohledem.

Na stole zavibruje Joeyin mobil a Joey ho rychle zvede, úsměvem se omlouvajíc svým přátelům. "Haló? Ahoj, Ethane..." Otočí se směrem od nich a všichni tři se trochu nakloní. Pak si Joey přehodí vlasy přes rameno a mrkne zpět ke stolu. Ostatní se rychle vrátí do svých původních pozic. Joey na ně udělá 'tss tss tss' a vrátí se k hovoru s Ethanem, během něhož přikyvuje a občas hlesne 'ano'. Dawson si ji zvědavě co chvilku prohlíží. Je to ten kluk z práce? Nejspíše ano.

"Fajn. Čau, Ethane."

Joey si strčí mobil do kabelky a Jack čtverácky řekne: "Nový kluk? Zkažená Joey, co mění kluky jak basebalový kartičky..." Myslí to jako vtip na oplátku za její předchozí poznámku, ale Joey to zabolí a z tváře jí zmizí úsměv. Dawson varuje Jacka pohledem, ví, jak citlivá a mlčenlivá Joey ohledně rozchodu s Paceym je. Jack do toho vstoupí a zamumlá: "Dělal jsem si srandu, Jo, nemyslel jsem to tak."

Samantha si prohlíží svou skleničku, zatímco napětí mezi třemi přáteli zmizí stejně rychle, jako se objevilo. Je jak pobavená tak popletená. Myslí si: 'Do čeho jsem se to sakra dostala? Je to fakt, že skutečnost vždy překonává fikci.' Má pocit, že se právě setkala s postavami ze Zátoky. Před sebou má společenského gaye, který jí přijde doposud nejzajímavější, a samozřejmě teritoriální nejlepší kamarádku.

 
Dannyho bar v New Orleans

Bar je nyní prázdný a zůstali tam jen Pacey a Audrey.

Pacey obejde bar, aby nalil Audrey další vodku. Nemůže mu uniknout, jak moc se změnila, dospěla, vyrostala.

"Co je?" zeptá se Audrey. "Proč na mě zíráš? Mám třetí oko nebo něco?

  (V pozadí začne hrát píseň "This ain't a love song" od Bon Joviho.)

"Ne," zavrtí hlavou Pacey. "Jen jsem přemýšlel, co se stalo s 'anti-Paceym'. Nevidím ho tu s tebou. A ani na chvilku nevěřím, že by tě spustil z očí."

I should have seen it coming when the roses died
Should have seen the end of summer in your eyes
I should have listened when you said good night
You really meant good bye

"Tys o něm slyšel?" zeptá se Audrey a udělá obličej.

"Neurazilo mě to," ujistí ji Pacey, zatímco jí přidává do drinku citronádu. "Není lehký bejt mnou a kdyby nás bylo moc, svět by zešílel."

Audrey se zasměj. "Chceš vědět, jak to bylo?"

Pacey přikývne a znovu se posadí vedle ní.

Baby, ain't it funny, how you never ever learn to fall
You're really on your knees, when you think you're standing tall
But only fools are "know - it - alls"and I played that fool for you

"Nechápej mě špatně. Ryan byl skvělej a já ho fakt moc milovala, ale časem mi začal strašně lézt na nervy, protože se mnou chtěl trávit každou zatracenou vteřinu. Pořád se vyptával, kam jdu a s kým, a byl strašně citlivej! Citlivost mě bere, ale proboha," obrátí oči v sloup,"existuje taky něco jako správná míra."

"A proč ses rozhodla vrátit?

I cried and I cried
There were nights that died for you baby
I tried and I tried to deny that your love drove me crazy, baby
If the love that I got for you is gone
If the river I cried ain't that long
Then I'm wrong, yeah I'm wrong, this ain't a love song

"No, byla jsem pryč něco přes dva roky. Věř mi nebo ne, zastýsklo se mi po domově. Ale ne přímo po domově. Chyběli mi lidi a všechno... a chtěla jsem udělat něco fakticky... bláznivýho!" Při konci věty rozšíří oči.

Pacey se uchechtne a Audrey ho hravě plácne po ruce.

"Vždycky bláznivá holka!"

"To si piš!" Audrey si usrkne ze svého drinku. "Rozhodla jsem se, že by se mi líbilo trochu si procestovat Státy a nejlepší je to po zemi. Když člověk řídí, může si určovat vlastní tempo."

"Takže jen ty, silnice a nebe nad hlavou?"

"Přesně."

"Proč sis zvolila New Orleans?" zeptá se Pacey, který nemůže pochopit, co by mohlo Audrey přitáhnout zrovna tam.

Baby, I thought you and me would stand the test of time
Like we got away with the perfect crime but
We were just a legend in my mind
I guess that I was blind

"Nezvolila jsem si ho. Byla jsem na Floridě a jela směrem na Houston, když jsem zavolala Dawsonovi a ten mi řek, kde jsi. Tak mě napadlo, že je to dobrý cíl cesty."

Pacey krátce přikývne. ""Řek ti taky, že jsme se s Joey rozešli?"

Audrey vypadá šokovaně a Pacey je překvapen, že to neví. "Kdy se to... kdy?"

Remember those nights dancing at the masquerade
The clowns wore smiles that wouldn't fade
You and I were the renegades, some things never change

"Ne tak dávno. Teď jsem na řadě já, abych se učinil šťastným."

"A bylo to mezi vámi tak napjatý jak vždycky? Chci říct, když byl Dawson ve městě a všechny komponenty příslovečného trojúhelníku zpět na svých místech..."

V místnosti se rozlehne Paceyho smích. "Ne, alespoň si to nemyslím. Chvíli jsme byli šťastní, ale... pak to dospělo k nevyhnutelnými konci. Dawson s tím neměl nic společnýho. Začalo to dávno předtím, než přijel New Yorku. Ačkoli asi někde hluboko v mý mysli byl taky jeden z důvodů. Vždycky byl." Projede si rukou vlasy a napije se piva.

Audrey chápavě přikývne, ví moc dobře, o čem mluví.

It made me so mad 'cause I wanted it bad for us baby
Now it's so sad that whatever we had, ain't worth saving
If the love that I got for you is gone
If the river I've cried ain't that long
Then I'm wrong, yes I'm wrong, this ain't a love song

"Jednou mi řekla, před roky, že bez ohledu na to, že máme dokonalý načasování, něco chybí. Nevím, proč jsem si myslel, že jsme se změnili. Očividně jsme si nebyli natrvalo souzený.   Náš čas uplynul," dokončí slabým hlasem, jako by mu to až teď úplně došlo.

"A ty jsi s tím smířený?"

"Jo," odvětí Pacey rychle, tak rychle, že na něj Andrey tázavě pohlédne. Pacey si to uvědomí a zopakuje to, tentokrát pomalu a hledí jí při tom do očí. "Upřímně, ano, jsem."

"Fajn," odvětí Audrey svým kousavým hlasem a našpulí spodní ret. "Takže... pověz mi o týhletý tvý restuaraci," dožaduje se s úsměvem.

"Co kdybych tě doprovodil do hotelu a řek ti po cestě? Máme krásnej večer."

"To je asi ta nejlepší nabídka, kterou bys mi právě teď mohl učinit, Pacey."

S tímto si Audrey obleče kabát a divá se, jak Pacey zavírá restauraci.   Pak odejdou. Jdou bok po boku a Pacey jí dá ruku kolem ramen v gestu, které přijde úplně přirozeně. Audrey mu dá ruku kolem pasu a povídající si a smějící se zmizí do noci.

Salón Divoký kůň, později ten večer

Jack, Samantha, Joey a Dawson stále sedí v baru a už mají za sebou téma sexu, náboženství, politiky a bot. Samantha je stále popletená z Jackovy poznámky, že Dawson, Joey, Pacey a Jen spolu všichni sexovali. Pokouší se k tomu rozhovor vrátit.

"Jacku, už žádný skutečný sexuální historky, ano?" varuje ho zlehka Dawson, když Jack otevře ústa, aby něco přisadil.

"Je to fakt jak v seriálu, co?" zeptá se Samantha Dawsona více než zaujatě.

"Možná. Svý tajemství neodhaluju," řekne Dawson záhadně.

"Dobrá, zpět k naříkání," řekne Jack posmutněle a pozvedne pro pěkného číšníka skleničku, aby   mu do ní znovu nalil gin.

"Jak to jde s paní Lindleyovou?" zeptá se Joey.

"Dneska jsme byli v SHR..." Jack udělá pauzu, když vidí prázdné pohledy svých přátel.

"Spolek homosexuálních rodičů," vysvětlí Jack.

"Aha," přikývne Dawson. "Povídej."

"Budeme bojovat... jsem stejně dobrý otec jako jakýkoli heterosexuální muž...   či by byla její babička."

"Přesně," řekne Joey pevně. Jack má ve všem její plnou podporu.

"Ale už dost o tom," povzdechne si Jack. "Nechci nám zkazit večer." Otočí se k Samanthě. "A co tvá spletená, temná minulost? Skandály v rodině?"

Dawson otevře ústa, aby Samanthě řekl, že nemusí odpovídat, ale Samantha pokrčí rameny a prostě řekne: "Není ani tak temná, jako nudná a plná zklamáních... a lidí, kteří přinesli zklamání."

Jack jí dá soucitně ruku na záda. "To jsme dva."

"Tři," připojí se Joey s povzdechnutím a sní olivu z jejího třetího martini.

"A já jsem čtvrtý," pozvedne Dawson ruku. "Kdo má za sebou funkční minulost a/nebo rodinný život?"

"Já to nebudu," odvětí Samantha se zavrtěním hlavou. "Někdo. Někde. Nejspíš v Iowě. Ale...," otočí se na Dawsona. "Záleží to na tvý definici funkčnosti."

"Jejda," zamumlá Joey.

"No... určitě být kluk, jehož otec nezemře při nějaké prapodivné dopravní nehodě nebo jehož   bývalá neodjede s jeho nejlepším kamarádem na Floridu nebo..."

"Ty na to nikdy nezapomeneš?" zeptá se Joey trochu rozmrzele, možná i trochu provinile. Jack pohlédne na Dawsona, který jen pokrčí rameny, a pak zpět na Joey.

"Joey, kluci takové věci nezapomínají. Odpouštějí, ale nezapomínají," řekne jí Jack jemně.

"Ale měli by," brání Joey Samantha. "Je to minulost. Já věřím v budoucnost." Dívky si vymění pohled a Joey pevně přikývne. Tak by to mělo být.

"To je vlastně dobrý nápad," pohlédne Jack na Joey a Dawsona. "Připijme si na budoucnost."

"Jakou budoucnost?" zavrčí Joey a nakloní se nad stůl. "Měl jsi o mých klucích pravdu, Jacku. Jo! Zdá si, že si žádnýho nikdy neudržím. Už jsem unavená ze zjišťování, zda je to ono, či není to ono, jen abych zjistila, že to není ono," povzdechne si smutně.

"No, je to ještě horší, když se k tomu zjišťování ani nedostaneš, protože tě onálepkujou jako 'ženatého se svou prací'," povzdechne si Dawson.

Joey nasadí soucitný výraz a začne mu pro útěchu třít záda, při tom se dívá na Samanthu.

"Hele, to jsem nebyla já," řekne Samantha a Jack se uchechtne.

"Víte, jak je těžký najít v tomhle městě slušnýho muže?" řekne barman. Naslouchal jejich hovoru. "I gayové mají trable. Vsadím se, že máš přítele, hm?" řekne Jackovi a Jack omluvně přikývne.

"Promiň, kámo."

Joey se zahihňá a Samantha vypadá sklesle. "Vážně? Je to pravda? No, dává to smysl. Jako ty ženy v Sexu ve městě," řekne. "Možná jsem se sem neměla stěhovat." Barman se zasměje a odejde obsloužit jinou skupinku lidí.

"Všichni potřebujete povzbudit," oznámí Dawson po chvíli pochmurného ticha. "A já vím jak..."

"Jak?" zeptá se Joey pochybovačně.

"Něco mě napadlo," řekne Dawson škádlivě. "Ale co, to ti neřeknu. Zahrnuje to však opětovné společné setkání."

"No... ať je to cokoli, pozvu Ethana. Je ve městě nový a potřebuje se seznámit. A Jacku, nech si ten pohled, nechodíme spolu," zamumlá Joey a udělá pauzu.

"Víš, Samantho, měla by ses s Ethanem seznámit," řekne Joey zamyšleně. "Vzhledem k tomu, že jste tu oba noví - možná se tu můžete ztratit spolu. Jistým způsobem přátelské duše." Samozřejmě vynechává, že Dawson je v New Yorku   také nový.  On už má, s kým se v New Yorku ztratit: ji.   Musí dohnat ztracený čas.

Dawson vzhlédne, zaujat a zvědavý, zatímco Jack si jen odfrkne a zavrtí hlavou, ví přesně, co má Joey v plánu. Samantha pomalu s úsměvem přikývne, ačkoli si není jistá, kam to směřuje. "No… jasně."

"Je hezký," dodá s úsměvem Joey. "A víš... říkala jsi, že ses sem kvůli nedostatku kluků možná neměla stěhovat, no, možná změníš názor. Žádný nátlak," dodá rychle.

"No, díky, Joey," přikývne Samantha. "Určitě se s ním tedy musím seznámit," řekne, stále nejistá, ale nechce být k Joey nezdvořilá.

"Já taky," ozve se Dawson. "Chci vidět, co je zač, když si myslíš, že by se s ním měla Samantha seznámit," řekne Dawson ochranitelsky. Joey dopije zbytek svého pití. "Je vážně fajn, Dawsone."

"Rád bych věděl něco víc o tom, co jsi naplánoval," dožaduje se Jack. Ale Dawson má pusu na zámek.

Stále v salónu Divoký kůň

Dawson se baví s Jackem, nebo přesněji řečeno Jack vypráví Dawsonovi o Amy: o tom, co dělá, o tom, co říká (nebo se alespoň pokouší říct) a tak dále a tak dále. Dawson mu naslouchá napůl pobaveně, napůl s bolestí. Nemůže si pomoct a musí myslet na to, kéž by mu ty historky vyprávěla Jen. Pohlédne na druhou stranu stolu a spatří Joey a Samanthu ponořené ve vážném hovoru. Joey se konečně v její přítomnosti uvolnila a Dawson z toho má radost. Vlastně se zdá, že se ty dvě spolu báječně baví.

"Promiň mi to," řekne po chvíli Jack se zasmáním. "Pořád mluvím o Amy a někdy to může být pro zbytek světa docela otravný, já vím."

"Ne, vůbec ne," odvětí Dawson, zatímco si s rozzářenýma očima prohlíží fotku Amy (jednu z mnoha, které Jack nosí v peněžence). "Je to jenom trochu... zvláštní," řekne Dawson a vzhlédne k Jackovi. "Slyšet tě mluvit o dcerce Jen jako o své vlastní a myslet na to, že..."

"Já vím," odvětí Jack.

"Vadilo by ti... tedy mohl bys...?" zeptá se Dawson, gestikulující rukou, ve které drží fotografie.

"Jasně, nech si ji. Mám jich spoustu," řekne Jack.

"Díky." Pak následuje chvilka ticha. "Fajn, dojdu pro pivo," řekne Dawson a vstane od stolu. "Chcete někdo něco?" zeptá se před odchodem.

"Ne, díky. Mám všechno," odpoví Jack.

Samantha jen zavrtí hlavou a ukáže na svou stále poloplnou sklenici piva. Joey učiní totéž, ale zdá se nějak zamyšlená. Dawson si objedná pivo a zatímco na něj čeká, přijde k němu Joey.

"Ahoj, cizinče," řekne.

"Ahoj," usměje se na ni Dawson. "Myslel jsem, že nic nechceš."

"Nechci," odpoví Joey. "Ale přemýšlela jsem o tom tvým nápadu. O co jde?" zeptá se.

"Ne, ne. Nic ti neřeknu," odpoví Dawson s poťouchlým úsměvem.

"Dawsone! No tak, ty víš, že mi to nakonec řekneš," upozorní ho Joey.

"Vážně?" škádlí ji Dawson.

"Ano, vážně. Protože když ne, budu tě lechtat, dokud to nevyklopíš," řekne Joey s širokým úsměvem.

"Ach ne. To neuděláš," odvětí Dawson klidně, ale stále s úsměvem na tváře.

"Že ne? A jakpak to, pane Leery?" zeptá se Joey pletichářsky, rovněž se stále usmívajíc.

"Protože nejsme na střední škole, Jo. Od našeho posledního lechtacího souboje jsem trošku vyrostl. Už mě neporazíš," řekne Dawson klidně.

"To se vsaď, že porazím," odvětí Joey uraženě.

"VÍM, že ne."

Joey ví, že má pravdu, tak to nechá být. Jen tam s ním stojí, dokud nedostane své pití.

"Je to pravda?" zeptá se Joey vážně.

"Co jako?" zeptá se Dawson trochu ztraceně.

"Co říkal Jack, že kluci nezapomínají... že jsi nezapomněl..."

"Á, to," řekne Dawson. "Jenom si dělal srandu. Ale ano, samozřejmě, že jsem nezapomněl, ale ne že bych na to pořád myslel. Prostě je to tam, jeden ze zážitků z minulosti spolu se spoustou příjemnějších vzpomínek."

"Takže souhlasíš s tím, co říkala Samantha? O víře v budoucnost?“

"Samozřejmě, že ano, ale proč si s tím vůbec teď děláš starosti?"

"Já nevím," pokrčí rameny Joey. "Prostě... dělám." A trochu se zasměje. Dawson jen zavrtí hlavou a barman mu podá pití.

"Tak co si myslíš o Samanthě teď, když jsi s ní měla možnost strávit víc času?" zeptá se Dawson bezděčně, zatímco se opře o bar a upije ze svého piva.

Joey našpulí rty a přikývne. "Líbí se mi. Zdá se být chytrá a zábavná. Občas mi připomene Jen. Nebo je to jen má představivost?"

"Ne, vůbec to není jen tvá představivost. Je to tím, jak mluví, viď?"

"Jo, to je ono," uleví se Joey. "Je milá," dodá po chvíli, jako by to zvažovala. Dawson se zasměje a Joey na něj upře zrak. Pak se jí na rtech objeví úsměv.

"A co se ti honí hlavou teď?" zeptá se Dawson, když ji vidí se tak usmívat.

"Nic. Jen jsme přemýšlela o téhle chvíli, o nás. Vím, že jsme spolu strávili čas v LA, ale stejně... chybělo mi tohle, pohyb ve stejných kruzích, naše životy opět... propletené," řekne Joey a hledí mu při tom přímo do očí.

"Jo, já vím. Mně taky. Jsem rád, že tu teď bydlím," odvětí Dawson rovněž s milým úsměvem ve tváři.

"Taky z toho mám radost," řekne Joey.

"Víš, je to divný. Když jsem byl v New Yorku předtím, neměl jsem tehle pocit. Vždycky se mi tu líbilo. Ale nikdy to nebylo takovéhle," řekne Dawson znenadání zasněně.

"Zbožňuju ho," řekne Joey vášnivě. "Myslím, New York."

Dawson se uchechtne a pokračuje: "Uvádí mě v úžas, jak může být takové velké město umístěno na takové malé rozloze a stejně se tu člověk necítí stísněně."

Joey se na něj usměje, chápe, co se pokouší říct. Pak si vzpomene, jak s Jen během čtvrtého ročník střední školy přijely do New Yorku navštívit jejího otce.   Hned věděla, že na jeho slova nikdy nezapomene.

"Cos právě řekl, mi připomnělo něco, co mi jednou o New York řekl Jenin otec," poznamená Joey.

"Jenin otec? Kdy ses s ním setkala?" zeptá se Dawson.

"Ve čtvrťáku na střední. Měla jsem v plánu navštívit místním univerzitu a okouknou město. A Jen chtěla vidět svého otce, tak jsme jely spolu," vysvětlí mu Joey. "Toho dne nás vzal do luxusní restaurace, abychom oslavilo Jenino přijetí na školu a tam mi vyprávěl, jak moc New York miluje a proč."

"Musela to být skvělá řeč, když si ji pořád pamatuješ," řekne Dawson pobaveně.

(V pozadí začne hrát hlavní motiv Dawsona a Joey.)

"To taky byla. Mluvil o New Yorku jako by to byl člověk. Celoživotní přítel, kterého začneš milovat," řekne Joey s pohledem upřeným na bod na protější zdi. Dawson na ni pozorně hledí. "Vyprávěl o tom, jak je ta láska zprvu vášnivá a omamná. Ale pomalu se stane příjemnou a bezpečnou. Máte spolu zvláštní pouto a víte, že nezmizí. Nezáleží na tom, zda jste spolu či ne, vždy jste spojeni. A jednoho dne si uvědomíš, že jsi šíleně zamilovaný a že vždy budeš, bez ohledu na cokoli."

Když Joey dokončí svou řeč, pomalu se vytrhne ze zamyšlení a pohlédne na Dawsona. Tiše na sebe hledí a chvíli tak zůstanou. Joey náhle zaplaví nervozita. Dále už jeho pohled vydržet nemůže: zdá se, že jí vidí přímo do duše.

Joey se zasměje a přešlápne si. Dawson sklopí zrak na pivo ve své ruce a pak znovu pohlédne na Joey.

"Páni! To byla řeč," řekne Dawson konečně. "Chápu, proč sis ji zapamatovala."

"Víš, myslím, že měl pravdu," řekne Joey a znovu na něj pohlédne. "Myslím o New Yorku. Zamiluješ se do něj, a když jsi pryč, máš pocit, že ti něco schází."

"Jo, máš pravdu."

Na chvíli tam jen tak stojí, lapeni ve vzájemném pohledu, jako se jim to stává vždy, kdykoli se ocitnou sami. Pak Dawson pohlédne ke stolu, kde se baví a smějí se Jack a Samantha.

"Co kdybychom se k nim přidali?" řekne Dawson zvesela.

"Jo, myslím, že je to dobrý nápad," odvětí Joey, stále ponořená v té chvíli a slovech, která právě pronesla.

S tímto se vrátí ke stolu a připojí se ke svým přátelům, zatímco jim v hlavách stále víří slova Jenina otce.

TITULKY