Úvod: Losangeleské letiště

Na letišti je nával, lidé chodí sem a tam, čekají, povídají si... Na letiště vždy jezdili, aby si dávali sbohem, aby se rozdělili, nebo úplně naopak: aby učinili sliby, které potom nikdy nedodrželi. Ale to byla minulost a oni byli připraveni utvořit si nějaké nové, lepší vzpomínky.

Dawson Leery, v džínách a košili s hnědým kabátem, mluví do svého mobilu a čas od času pohlédne na hodinky, zatímco přechází sem a tam před vchodem, u něhož má přistát její letadlo.

'Ještě deset minut,' pomyslí si během probírání detailů následující epizody 'Zátoky' s Tinou, jednou z hlavních scenáristek.

Let byl dlouhý a Joey je unavená, třebaže celou cestu prospala (vlastně by řekla, že jednou dokonce zachrápala, jaký trapas!). 'Služební cesty jsou tak nudné,' povzdechne si. Tahle alespoň byla do LA a to bylo dobré, vzhledem k tomu, že jí to poskytlo příležitost znovu vidět Dawsona. Od toho dne u něj před molem, kdy si řekli, že jsou spřízněné duše, se neviděli. Nemohla se ho dočkat, svého nejlepšího přítele. Kvůli tomu si, jakmile dosahují letiště, začne být více a více vědoma svého okolí a její vzrušení narůstá.

Když kapitán oznámí, že se chystají na přistání, objeví se jí ve tváři široký úsměv. Pohlédne z okénka, ráda by ho už viděla, ráda by s ním už opět byla.

Po té, co Dawson zakáže Tině napsat sexuální Sammy/Colby scénu, zavěsí. Ještě na ní není ten správný čas. Mobil mu znovu zazvoní a je to další ze scénáristů. Dawson s povzdechnutím přijme hovor a připraví se na další hádku. Znovu pohlédne na hodinky a zjistí, že letadlo by mělo právě někdy v té chvíli přistávat. Zatímco mluví, dojde k informační tabuli a vidí, že je to skutečně tak. Usměje se a natáhne v očekávání krk. Nespatří jí a tak si povzdechne a znovu vysvětlí plán první poloviny série.

Joey ho spatří první. Je hluboko v davu lidí, kterými se to tam hemží. Přilepen k svému mobilu, jako obvykle. Joey se pro sebe usměje a zavrtí hlavou. Rozejde se k němu, na sobě má černý kostýmek a bílou blůzu, sáčko rozepnuté. Je k ní zády a svým "šéfovským hlasem" mluví s někým na druhé straně drátu. "Počkej s tím, než tam přijedu, ano? Ne--"

Přeruší ho dvě paže, které ho zezadu obejmou kolem krku a přitáhnou ho k někomu, koho moc dobře zná. Na tváři mu přistane hlasitá pusa a on se živě usměje.

"Zavolám ti později," řekne Dawson a otočí se do jejího objetí. Zatímco se pevně objímají, Dawson ukončí hovor. Jejich objetí vždy přicházejí snadno. Co je pro ně těžké, je ukončení těch objetí, a vždy se zdá, že trvají o trochu déle, než by měla. Ale už jsou na to teď zvyklí a moc nad tím nepřemýšlejí. Je to jedna z jejich obchodních značek a je opravdu příjemné znovu držet jeden druhého.

"Vítej v LA!" řekne Dawson po chvíli, příkládaje jí rty na spánek v polibku, zatímco Joey zavře oči a usměje se.

"Díky," odvětí Joey, vzhlédne k němu a opřou se o sebe čely.

"Vidím, že jsi jako obvykle v jednom kole," usměje se Joey, hlavou ukazujíc na mobil, který Dawson stále drží v ruce. Dawson zasténá, dá telefon do kapsy a Joey se zasměje.

"Úspěšný televizní scénárista s vlastním populárním seriálem. Chudáček, Dawson," žertuje s ním a Dawson po ní hodí předstíraně sžíravým pohledem a vezme jí tašku. Joey ho vezme rukou kolem pasu.

"Jo, já vím. Je to těžký, moc těžký život," oplácí jí žertování, dává jí ruku kolem ramen a Joey se o něj opře. Pohlédnou na sebe a zasmějí se, pak vyjdou z letiště a zamíří k Dawsonovu autu.

"Vypadáš dobře, mimochodem," řekne Joey, když je přivítá teplý losangeleský den.

"Neměl bych to říkat jako první já?" odvětí Dawson a Joey se zasměje.

"To nic, odpouštím ti."

"Stejně to řeknu. Vypadáš nádherně. Ale to ty vždycky, hm?" řekne Dawson a vyslouží si hravé rýpnutí od Joey, kterou si skousne ret a pohlédne na něj s širokým úsměvem.

(Začíná hrát hudba úvodních titulků)

"Stýskalo se mi po tobě," řekne Joey a položí si hlavu na Dawsonovo rameno. Její tón je nyní vážnější, její slova upřímná. Vždy se jí po něm stýská, tak to prostě je.

"Mně po tobě taky," rovněž přizná Dawson, a když Joey zvedne hlavu, aby na něho pohlédla, usměje se.

Dojdou k Dawsonovu autu a musejí se pustit. Dawson dá Joeyinu tašku na zadní sedačku a zatímco se pustí do živého hovoru, kamera se začne vzdalovat. A pak...

TITULKY

Scéna 1: Leeryovic restaurace

Je jasný, slunečný den. Restaurace je docela zaplněná rodinami a páry, kteří s chutí jedí a užívají si společnost jeden druhého. Plnou restaurací jde servírka s tácem v ruce. Servírka konečně projde kolem Jackova stolu, kde se Jack pokouší krmit Amy, která sedí ve vysoké židličce mezi Jackem a prázdnou židlí.

S plnou lžičkou kaše v ruce začne Jack dělat zvuky letadla a pohupovat rukou, až dostane jídlo blíže k smějící se Amy. Jakmile se jí dostane lžička do úst, Amy potřese hlavičkou a hravě jí odstrčí, čemuž se Jack zasměje a nahlas si povzdechne.

"Amy, zlatíčko, to letadlo ti přináší oběd!" Jack si povzdechne a utře kaši z úst Amy a ze svým rukou. Krátce se rozhlédne po restauraci, pohlédne na hodinky a znovu si povzdechne, očividně na někoho čeká.

"Ach, Amy, ne!" vykřikne Jack a jemně jí vytrhne papírový ubrousek z úst. Amy trochu vzlykne, ale přestane, když jí Jack pošimrá po tvářičkách, což jí rozesměje. Jack je tak zaměstnán Amy, že si nevšimne, že k nim zezadu někdo neviděný přijde.

"Máte tu volno, pane?" zeptá se muž a Jack na něj krátce pohlédne, ale nadále věnuje většinu pozornosti Amy.

"Nemám, můj přítel by se tu měl zakrátko objevit," odvětí Jack, zatímco dělá na Amy obličeje.

"No, tak to mu nebude vadit, když mu zahřeji židli," řekne muž, obejde stůl a posadí se na židli, čímž odhalí svou totožnost. Je to Doug. Jack vypadá nejdříve překvapeně, ale pak se usměje.

"Promiň, že jdu pozdě. Už jsi jedl?" zeptá se Doug a zamává a udělá směšný obličej na chichotající se Amy.

"Ne, pokoušel jsem se nakrmit tady slečnu Vybíravou, ale starý dobrý trik s letadlem podle všeho na dnešní generaci nezabírá," řekne Jack a rýpne lžičkou do kaše.

"Něco zkusím," odvětí Doug, zvedne Amy ze židličky a posadí si jí na klín. Vezme si od Jacka kaši a začne tiše zpívat. Lžičku pomalu přibližuje k Amy. Když píseň nakonec skončí, má Amy lžičku v pusince a spokojeně jí. "Hodná holčička! Ty jsi moc hodná holčička!" žvatlá Doug a začne zpívat další písničku, která skončí tím, že Amy znovu přijme jídlo ze lžičky. Jack to v úžasu s širokým, spokojeným úsměvem ve tváři pozoruje.

"Jsi neuvěřitelný," řekne Jack a vytáhne z tašky foťák, aby ten okamžik zvěčnil. Amy je stále ohromená Dougem, který s ní pohupuje na koleni a oblažuje její špinavé tvářičky a hebkou hlavičku polibky.

"Co to děláš?" zeptá se Doug, když si všimne, že má Jack v ruce digitální foťák.

"Zvěčňuju tuhle chvilku. Je to rodinná momentka jak z učebnice," zasměje se Jack a pak se na chvilku zamračí, zatímco se pokouší foťák nastavit.

"Mám lepší nápad," řekne Doug, vzhlédne a chytne za ruku mladého číšníka, který jde kolem k jinému stolu se džbánem vody. ""Promiň, mohl bys nás vyfotit?" zeptá se Doug.

"Jistě, pane," odvětí hoch.

"Fajn, Jacku, dej mu foťák, než si ublížíš, a šup sem," řekne Doug, posune si Amy v klíně a Jack si vedle něj přesune židli a dá mu ruku kolem ramen.

"Připraveni?" zeptá se číšník a oba muži nahodí úsměv a Amy je začne napodobovat. "Jedna, dva... tři." Zableskne se a oba se uvolní, stále blízko sebe.

"S dětmi ti to fakt jde," usměje se Jack, který si užívá pohledu na svého přítele a dceru.

"Když má člověk tolik neteří a synovců jako já, Jacku, dá se doufat, že o tom alespoň něco pochytí," odvětí Doug, pohlédne na Jacka a téměř se nakloní k něžnému polibku, když vtom se Amy zachichotá a tu chvilku přeruší. Doug drží Amy v náručí, zatímco ta pokračuje v chichotání, a oba muži jí směšnými obličeji a zvuky rozesmívají více a více.

Scéna 2 - V Dawsonově autě

Joey vyhlíží z okénka, tvář má živou a oči jí září. "Přestaň natahovat krk, Jo. Vypadáš tak jako turistka."

"Já jsem turistka. Nikdy jsem neměla příležitost si to tu pořádně prohlédnou při té jedné památné návštěvě před roky s Audrey."

"A Eddiem," doplní Dawson.

Joey k němu rychle stočí zrak. "Jak o tom víš?"

"V naší partě se nikdy nic neutají. Kromě toho, jak bych mohl zapomenout na okamžik, kdy Joey vážila celou tu cestu do LA a nenavštívila mě."

Joeyina tvář náhle vystřízliví a kajícně řekne: "Omlouvám se, Dawsone."

"Eh, je ti odpuštěno, tedy pokud necháš svou hlavu v autě a přestaneš na všechno kulit oči. Vážně tím škodíš mé důvěryhodnosti."

Joey se zasměje a vrátí svou pozornost k okénku. "Nemůžu si pomoct. Kam vlastně jedeme? Umírám touhou spatřit natáčecí plac."

"Tak to máš štěstí," usměje se Dawson. "Musím tam něco tohle odpoledne zařídit, pokud mám strávit nějaký pořádný čas s tebou. No, ale nejdřív zajedeme ke mně. Myslel jsem, že by ses nejdřív ráda zbavila svých zavazadel. Můžeme se převléknout, zaskočit na plac a pak bych tě rád vzal někam na večeři. Souhlasíš?" zeptá se a krátce na ní pohlédne.

Joey přikývne, pak si položí loket na podpěrku ruky a začne si hrát se svými po ramena dlouhýma tmavě hnědými vlasy.

"Líbí se mi tak." Dawsonovo prosté prohlášení jí přiměje odvrátit hlavu od okénka a pohlédnout na něj. "Všiml jsem si. Přiznávám, že většinou jsem typický kluk a ujde mi očividné, ale tentokrát jsem si skutečně všiml." Usměje se, zatímco zastaví na světlech semaforu.

"Než začneš přemýšlet, jestli mám nějaký hluboký problém, který by Jung rád vzal do parády, a proto jsem si nechala ostříhat polovinu svých vlasů, tak nemám. Prostě a jednoduše, když jsem měla být na tomhle literárním festivalu výhradní zástupkyně naší společnosti, napadlo mě, že bych měla mít průbojnější a zralejší vzhled." Toto prohlášení ukončí podvědomým narovnáním ramen a rychlým vystrčením brady.

Auto naplní Dawsonův vřelý smích, zatímco se opět rozjíždějí přes křižovatku. "Co, nepůsobí to tak?"

"Ne, působí. S tím účesem a tím impozantním černým kostýmkem působíš stejně zrale jako, no, paní Tringleová."

Při zmíňce jména jejich staré knihovnice ze střední školy se Joey nakloní a hravě plácne Dawsona po rameni.

"Jen mě napadlo, jak směšně to všechno působí. Ty výhradní zástupkyně společnosti a já s velmi vzácnými chvilkami jako je tato, kdy se nehádám s někým ze studia nebo z natáčení nebo..."

"Myslíš jako, že jsme na hony vzdálení od široko opovrhované dcery vězně bez vyhlídek a směšně posedlého filmového nadšence, který mohl rozmlouvat jen Spielbergem inspirovaným podtextem?" vstoupí mu do řeči Joey s úsměvem.

"Jo. No, ne. Když to podáš takhle, já od té doby jen o trochu vyrostl." Dawson se zazubí, koukne do zpětného zrcátka a změní jízdní pruh.

Z Joeyiných očí se vytratí hravost a tichým hlasem řekne: "Mohli jsme pochybovat o sobě, ale neřekla bych, že jsme někdy pochybovali o schopnostech toho druhého."

Dawson otočí hlavu a spojí se očima. "To máš pravdu, Jo. Nikdy jsem nepochyboval o tom, čeho dosáhneš."

Chvilku přeruší Joey, když pohlédne na hodinky. "Ach, Pacey už by měl teď být v práci."

Sáhne do své černé kabelky, najde telefon a hbitě namačká číslo. Telefon pevně svírá u ucha a ruku má přeloženou přes hruď. "Zdravím, tady Josephina Potterová. Je tam někde Pacey Witter, prosím?"

Při slově 'Josephina' Dawson pohlédne na Joey s pozvednutým obočím. Joey obrátí oči v sloup a otočí se, napůl hledí z okénka.

"Ahoj, Pacey. To jsem já. Hele, můžeš se přestat bát." Následuje pauza. "Ach, ty taky. Let proběhl v pohodě, až na to, že si myslím, že jsem ohlušila chlapa vedle sebe svým chrápáním." Joey se zařehoní poznámce z druhé stranu drátu. Otevře ústa, aby něco řekla, ale koutkem oka pohlédne na Dawsona, který se podle všeho velmi usilovně soustředí na provoz před nimi. "Přistáli jsme bez problémů a na čas. Věříš tomu?" Další pauza. "Ano, Dawson mě vyzvedl." Joey se otočí k Dawsonovi. "Pacey tě pozdravuje."

Dawsonova tvář se na chvilku uvolní do úsměvu. "Ahoj, Pacey."

"Taky zdraví. Pacey, neuvěřil bys tady tý dopravě. Trvalo... co? Ach, dobře. Ne, vem to. Zavolám ti později. Ty taky. Čau." Joey zaklapne mobil a stále ho má v rukách.

"Je všechno v pořádku?" otáže se Dawson.

Joey přikývne, oči má při pohledu na Dawsona vřelé. "Jenom měl další hovor. O nic nejde." "Tak je tvůj starý pokoj na place snadno dosažitelný, nebo budu na inspekci potřebovat žebřík?" Auto naplní jejich společný smích.

Scéna 3 - Ledárna
(Malá kancelář vedle kuchyně)

Pacey tam sedí v tmavých kalhotách a bílé košili s rozepnutými knoflíčky u krku a zmáčkne na telefonu na stole tlačítko pro linku 2. Rychle zvedne sluchátko. "Haló. U telefonu Pacey Witter."

Viditelně se uvolní, když pozná hlas na druhé straně drátu, a nakloní se v židli a volnou rukou si projede vlasy. "Danny. Danny Brecher. Jak se máš, chlape?" Pacey vydá krátké zasmání. "Proč mě to nepřekvapuje?"

Nakloní se kupředu a položí na neurovnanou hromádku papírů další list. "Ano, slyšel jsi správně. Jsem zpátky v Capeside a zpátky v restaurační branži. Nemoh bych se mít líp." Výraz v Paceyho očích mluví o opaku a v jeho hlase je patrná stopa sarkasmu. "No, jsem pořád otevřenej všem nabídkám. Tos mě naučil mezi jím ty, pokud si vzpomínám."

"Moment. Myslíš to vážně? V New Orleans? Jo, byl jsem tam. Skvělý město. Já, ehm, řekněme, že jsem si odtamtud odnes zajímavý vzpomínky." Pacey se na židli narovná a sáhne po propisce, kterou si točí mezi prsty.

"Vlastnění Ledárny v malým zapadákově proti vedení restaurace ve městě jako New Orleans? Byl bych blázen, kdybych tě odmít. Zní to jako skvělá příležitost, Danny. Jsem upřímně polichocenej, že sis na mě vzpomněl." Pauza. "Určitě. Díky, chlape. Budem v kontaktu." Pomalu položí sluchátko a má ve tváři široký úsměv, který brzy povadne, když zavadí očima o fotografii smějící se Joey.

"Přítelkyně to neví, viď?" Pacey je z myšlenek vytržen Maddie líně opřenou ve dveřích. Pacey rychle vstane a projde kolem ní do kuchyně.

"Co nemá vědět, Maddie?" Hlas má unavený. Zvedne tác se skleničkami a jde k baru.

"Nehraj si na upejpavýho, Pacey. Napadá mě pár věcí. Naše malá aférka před pár měsíci. Jak těžce tady musíš dřít mezi cestami do jejího newyorského hnízdečka lásky."

"Hele. Já netuším, co tady děláš. Prosím tě, jdi. Tohle odpoledne musím vyřešit spoustu věcí."

Maddie se zasměje. "Ty 'věci' nezahrnují další trable s tlakem vody, že ne? Nebo že by Matt zase šel pozdě do práce? Možná, jen možná, jsi ještě nedostal povolení pro víc venkovních míst na ulici."

Pacey rychle střelí hlavou zpod barové pultu, kde tiše urovnával sklenice. "Jak o tom všem víš?"

"Ach můj drahý Pacey. Jsi tak naivní." Maddie se znovu drsně zasměje. "Můj manžel neměl moc velkou radost z naší malé indiskrétnosti a má dost zlosti a přátel ve městě, aby ti malinkato," dá k sobě dva prsty," znepříjemnil život. Považuj to za přátelské varování." Maddie se usměje a obrátí se k odchodu. "Čau, Pacey. Měj se."

Pacey se ani nehne. Když jí sleduje odcházet, má napjatou tvář.

Scéna 4: Dawsonův dům v L.A.

Když opustí ruch města, Joey překvapí, že Dawson ve skutečnosti bydlí daleko od toho všeho.

"Myslela jsem, že bydlíš blízko studia?" zeptá se ho.

"Jo, tam jsem bydlel ještě před pár měsíci. Potřeboval jsem si oddechnout. Když jsem byl tak blízko, bylo moc snadný tam sem tam zaskočit, i když jsem nemusel, jen se mrknout. Příliš stresu. Kromě toho novináři to sem mají těžší."

Joey po něm střelí pohledem, jelikož zní velmi vážně. Začne přemýšlet, zda se něco neděje. Chce se zeptat, ale Dawson znovu promluví.

"A jsme tu," řekne a hrdě se na ní usměje. Joey mu úsměv oplatí, stále je trochu zamyšlená.

Dawson zatočí a vjede na soukromý pozemek. Po jízdě malým lesíkem dojedou k domu koloniálního stolu u rybníčka. Joey v úžasu vykulí oči.

"Dawsone, to je... nádherný!"

"Díky," odvětí Dawson, uspokojen její reakcí. Taková byla více méně i jeho, když to místo poprvé spatřil. Dawson zaparkuje před domem a oba vylezou z auta. Dawson vezme Joey tašku a zavede jí dovnitř. "Tak vítej v mém skromném příbytku, Joey Potterová."

Joey mu pohledem naznačí, že je sotva skromný. Dawson se zasměje a Joey mu úsměv oplatí. Pak vstoupí do domu.

"Fajn, ukážu ti tvůj pokoj."

Následuje ho, vrhá pohledy sem a tam, nenechávajíc si ujít ze svého okolí ani maličkost. "Máš to tu moc hezký, Dawsone. Neříkej mi, že jsi na svůj seznam nadáních přidal i dekoraci. Přílišná dokonalost nemusí být k užitku."

Dawson se zasměje. "Ne-e. S nápady mi pomohla jedna kamarádka a pak jsem si prostě najal dekoratéra."

A s tím otevře dveře pokoje na konci chodby. Joey je znovu uvedena v úžas a ohromena jeho krásou.

Výzdoba koloniálního stylu, uprostřed pokoje královská postel, ke které vedou tři schůdky. Kolem ní je jemný mušelínový závěs. Noční stolek je vyroben ze dřeva, které ladí se skříní a stolem. Poličky na zdi jsou plné knih a visí tam krásná reprodukce Rembranta. Okna vedou směrem k rybníčku u domu.

Když Joey nic neříká, promluví Dawson, který se baví její reakcí. "Chápu to tak, že se ti líbí?"

"Páni"

Dawson se zasměje a dá jí tašku na postel. "Udělej si pohodlí," řekne. "Koupelna je tady." Přistoupí ke dveřím, kterých si Joey ani nevšimla a otevře je, aby si to tam mohla prohlédnout.

"Fajn, takže... sejdeme se za chvilku," řekne a vyjde ze dveří.

"Dawsone," zavolá za ním Joey a on se otočí a zvědavě na ní pohlédne.

"Ano?"

"Ten pokoj vypadá pořád takhle? Myslím, ta postel a všechno..."

Dawson se usměje a pokrčí rameny. "No, když jsem se dozvěděl, že přijedeš, udělal jsem pár změn. Závěs kolem postele je zcela jistě jedna z nich," zasměje se a než pokračuje, na chvíli se nad tím zamyslí. "Pamatuješ, jak jsi říkávala, když jsme byli malí, že by se ti líbilo být princeznou na zámku?"

"Panebože, kdy to bylo? Jedině ty sis to mohl zapamatovat." Joey nakloní hlavu na stranu a s úsměvem na něj pohlédne. "Myslím, že to bylo předtím, než mi umřela matka a stala se ze mě nabručená protiva, co?"

"Vyhrazuji si právo na odpověď v přítomnosti svého právníka."

Oba se zasmějí a Dawson se opět chystá k odchodu, když vtom ho Joey znovu zastaví.

"Dawsone?"

Ještě jednou se k ní otočí. "Ano?"

"Díky," řekne jemně Joey.

Dawson se na ní vřele usměje. "Nemáš zač."

Tiše zavře dveře a Joey tam zůstane sama, uprostřed pokoje. Ruce má v bok, otočí se a všechno si prohlíží. Na tváři se jí objeví nostalgický úsměv, smutný, ale zároveň něžný.

Scéna 5 - Capesideská policejní stanice

Doug sedí za stolem a píše na počítači. Sáhne do kartonové krabice vedle sebe a vyndá velký kus pizzy. "Milý, Jacku. Fakt. Moc milý."

Jack, který se dosud opíral o pult, se narovná. Také jí pizzu. "To s tím nemám nic společného. Ačkoli přinesená večeře by tě mohla popohnat. Film začíná za necelou hodinu."

"Takže babička souhlasila, že Amy dnes večer pohlídá?"

Jack si dá z odpovědí na čas, polyká sousto. "Jo, byla nadšená. Jak jsme vůbec našli čas být spolu, když byla ještě v New Yorku?"

"Nic se nevyrovná babičce v domě, která je ochotná zastupovat slečnu na hlídání." Doug se zazubí. "Jak jí vůbec dnes bylo?"

"Babičce? Dobře. Odpoledne si musela odpočinou, ale kromě toho byla své staré já. Mluví o tom, že se přihlásí do kostelního spolku ručních prací."

Doug se zamyšleně zamračí a vezmi si další kousek pizzy. "Budeme muset dohlédnout, aby to nepřeháněla. Není vyléčená, jen v remisi. Nerad bych, aby musela do New Yorku na léčení. Už takhle tam musí na prohlídky."

"Nemyslím, že s ní něco svedeme," zasměje se Jack. "Jen mám velkou radost, kam až to dotáhla. Myslel jsem, že Jenina smrt," Jackovi přeskočí hlas, "bude poslední rána. Ale zdá se, že jí to dodalo sílu žít dál kvůli Amy."

Dveře na stanici se otevřou a vyjde jimi Pacey. Je očividně sklíčený. "Čau, Jackie."

Jack vzhlédne. "Ahoj, Pacey. Všechno v pohodě, kámo?"

"Je tu Dougie?"

Doug vstane a obejde pult. "Co je Pacey? To už se ti stýská po Joey?" Dougův škádlivý úsměv povadne, když spatří výraz v Paceyho tváři.

"Krátká verze je, že jsem dostal nabídku na vedení restaurace v New Orleans s naším společným přítelem Danny Brecherem. Právě teď, vzhledem ke všem těm trablům s Ledárnou, umírám touhou nasednout na letadlo a co nejrychlejc vypadnout z Capeside. Ach, a ty trable, co jsem měl v Ledárně? Řekněme, že manžel Maddie mě nemá moc v lásce a rád mi dělá ze života peklo."

Doug pohlédne na Jacka, který je zticha a dál se věnuje pizze. "No, a co si o tom všem myslí Joey?"

"Ach, velkej brácho. Tady se to teprve začíná zamotávat. Myslí si, že je život úžasnej, když za ní jezdím do New Yorku každou volnou minutu. Bylo by těžký jí přesvědčit, aby se přestěhovala do New Orleans. Ale mohla by, ne? Já jen, že je to nejlepší nabídka, co se mi v poslední době naskytla, a nevím, jestli bych jí měl přijmout."

Doug mu vpadne do řeči. "Jistě by pochopila, že chceš tu příležitost využít, když vezmeš do úvahy všechny ty trable v Ledárně. Pacey?"

Pacey udělá pauzu. "Ehm, nechtěl jsem, aby si s tím dělala starosti a vzhledem k tomu, že jsem právě zjistil, kdo za tím je, určitě neskončím po telefonu a nezasvětím jí do posledního vývoje událostí."

Doug rozzloběně zavrtí hlavou. "Pacey, ty jsi blázen. Jsi s ní jen pár měsíců a už máš před ní tajnosti! Už dávno jsem ti řekl, že to mezi vámi fungovat nebude. Přestaň se hnát za vzdušnými zámky a dospěj!"

Jack se natáhne a položí ruku Dougovi na rameno. "Hele. Klídek."

Doug se koukne na hodinky. "Půjdu zkontrolovat Amy. Jdeme s Jackem pozdě."

Doug se otočí, vrátí se ke stolu a zvedne telefon. Jack se na Paceyho soucitně usměje. "Promiň, Pacey. Jsem si jistý, že to tak nemyslel."

Pacey hodí pohledem za pult k Dougovu stolu. "Hele, Jacku, nemusíš se za něj omlouvat. Jak znám svýho bráchu, jsem si dost jistej, že tak myslel každý slovo."

Jackovy oči si najdou Paceyho. "V jednom měl pravdu. Měl bys to Joey říct. Řekni jí všechno."

Scéna 6 - Chodba ve studiu, kde se natáčí 'Zátoka'

Dawson a Joey jdou chodbou, Dawson je trochu před ní. Cestou míjejí okna kanceláří a Dawsonovi pokyvují a usmívají se na něj různí lidé. V jedné chvíle se jedny ze dveří otevřou a Dawsonovi se ocitne v ruce štůsek papírů.

Spatříme malou ženu s krátkými černými vlasy, která na Dawsona divoce z jedné z kanceláři kýve. Dawson se zastaví a opře se jednou rukou o otevřené dveře. "Ano, Tino?"

"Dawsone, já si fakticky myslí, že musíš zvážit ten sex. Když se tou cestou vydáme, otevře se nám spousta možností. Fakticky si myslí, že by to mohlo být to, co potřebujeme, abychom seriál okořenili."

Dawson rychle zvedne ruce. "Tino…"

Joey se nakloní kupředu a na špičkách pohlédne Dawsonovi přes rameno. V oku se jí poťouchle zableskne. "A co něco s bičem? O takovým okořenění mluvíme?"

Tina nejistě přikývne. "No, to je nápad. Nejsem si jistá, jak to dostaneme přes cenzory, ale je to-"

Dawson jí rychle přeruší. "Určitě se sejdeme a snad to konečně jednou provždy vyřešíme. Co zítra v 15:30?"

"15:30 mi vyhovuje." Tina obrátí pozornost zpět k monitoru před sebou.

"Jo a Tino…" Tina při zvuku Dawsonova hlasu pozvedne hlavu. "Tohle je má stará kamarádka, Josephina Potterová."

Joey krátce zamává. "Ahoj."

Oba se odvrátí od kanceláře a zatímco jdou k velkým dvojitým dveřím na konci chodby, Dawson se smíchem šťouchne Joey do žeber. "Jo, ty jsi tak zkažená."

"Co je? Neříkej mi, že ti to nakonec s tím bičem došlo?" zeptá se Joey s předstíraným překvapením.

Dawson se zazubí. "Zapomněl jsem, jak cenná jsi pro projekt."

"Poslechni, Dawsone," oplatí mu Joey stejný metrem, zatímco otvírá jedny z velkých dveří, "v současnosti by sis mě jako producentku nemohl dovolit.."

Dawson se zasměje a projde kolem kamer a monitorů k plátěné židličce s nápisem 'Režisér.' "Ne, jsem si jistý, že nemohl."

Dawson se posadí. "Tady. Posaď se, Jo." Přitáhne k své židličce další a začne si procházet papíry, které má teď na klíně.

Joey nadále stojí a rozhlíží se. Zatímco nasává atmosféru natáčecího placu Zátoky, oči jí září. "Víš, Dawsone, nikdy mě neomrzí vidět tě obklopeného vším tímhle. Pokaždé se to zdá větší a ještě úžasnější." Posadí se a pokračuje: "Tak co to má být s tím sexem? Spielberg by se zděsil."

"Já vím, já vím." Dawson zavrtí hlavou. "Všichni mají dojem, že teenagerovský drama je jenom o sexu. Já se pokouším ukázat, že to jde mnohem hlouběji. Je to o zpocených dlaních, romantice, toužení."

Střetnou se očima a usmějí se na sebe, ale po chvíli Joey odvrátí zrak a věnuje opět pozornost svému okolí, na který nadále v úžasu hledí. Připadá jí, že pokaždé, když navštíví jeden z jeho placů, je větší a lepší něž ten poslední.

Scéna 7 - Capeside, Jackův obývací pokoj

Všude jsou fotografie babičky, Jacka, Douga, Amy a Jen, na stolech a na římse za gaučem, na kterém spí babička se zapnutou televizí. Tiše chrápe a ve tváři má jemný úsměv, zdá se jí o šťastných časech minulosti a možná budoucnosti. Na sobě má zástěru, paže jí visí z gauče, jako by tam omdlela únavou. Ticho přeruší zvuk telefonu a babička se po první zazvonění lehce pohne. Po dalších dvou se vytrhne ze spánku úplně a jemně se natáhne po telefonu.

"Haló?" řekne rozespale, protírajíc si oči a urovnávajíc si zástěru.

"To je paní Ryanová?" ozve se hlas.

"Ano, mohu vám pomoci?" odvětí babička, nyní už více vzhůru.

"Paní Ryanová, jmenuji se Grace Brownová, jsem sociální pracovnice-" začne žena věcným tónem

"Slečno Brownová, co pro vás mohu udělat?" přeruší jí trochu rozmrzelá babička. To není první takový telefonát, který podstoupila.

"Paní Ryanová, volám kvůli vaší pravnučce Amy Lindleyová-" řekne Grace.

"Slečno Brownová, Amy je v pořádku, děkuji vám. Daří se jí dobře a je velmi milovaná a hýčkaná," řekne babička odměřeným tónem a trochu se na gauči narovná.

"Paní Ryanová, jsem si jistá, že ano, ale chtěla bych vám položit ještě několik otázek ohledně Amyny péče," začne znovu Grace, trochu frustrována babiččiným tónem.

"Slečno Brownová, oceňuji, že voláte, ale Amy je v pořádku. Je o ní více než řádně staráno a nemohla by být šťastnější, přes tragickou ztrátu své matky, Jennifer. Takže mě, prosím vás, nechte se vrátit ke koláči v troubě a nechce to a nás být. Prosím. Děkuji vám a sbohem," řekne babička věcným tónem a po svých posledních slovech zavěsí. Chvíli sedí na gauči, zhluboka dýchá a hledí na fotografii Jacka, Douga a Amy z nedávné doby.

"No, a máme to z krku," řekne, promne si ruce a zamíří do kuchyně zkontrolovat koláč.

'Je mi už špatně z těchto lidí, těchto sociálních pracovníků, co pořád volají a obtěžují nás,' pomyslí si, ztracená v myšlenkách. 'Já vím, že to myslí dobře a musí si Amy zkontrolovat, protože je Jennifer pryč a otec Amy neznámo kde, ale volají bez ustání už pár týdnů. Je to skutečně jen rutina? Měla bych něco říct Jackovi a Dougovi, protože oni jsou její rodiče a mají právo to vědět, ale nechci je obtěžovat. Jack se pořád nevzpamatoval ze ztráty Jen a s jeho prací, Dougem, jeho rodinou a teď nově nabytou dcerou nechci, aby si s něčím dělal starosti. O nic nejde, ne?'

Zatímco je stále ztracené v myšlenkách, zazvoní kuchyňský budík, a babička se lekne. Pak se zhluboka nadechne, vyndá z trouby čerstvý koláč a myšlenky na telefonát vypudí z hlavy. Ovšem právě v té chvíli zazvoní telefon znovu.

Scéna 8 - Capesideská policejní stanice

Jack sedí v Dougově kanceláři na židli a Pacey sedí naproti němu. Je mezi nimi nepříjemné ticho, které odráží scénu s Dougem z dřívějška. Ticho přeruší Doug, který se vrátí po zkontrolování Amy. Pacey a Doug váhají s tím, aby něco řekli, zatímco Jack má pocit, že je lapen uprostřed.

"Hele, Pacey, promiň, co jsem předtím řekl," ozve se konečně Doug, stojící s rukama v bok před Paceym, který vstane, aby si hleděli z očí do očí.

"Dougie, to nic. Přišel jsem za tebou pro radu a tys mi jí dal," řekne Pacey sklíčeně.

"Pacey, chtěl jsi mou radu a po té, co jsem o tom více přemýšlel, tady je, co můžu skutečně nabídnout. Zapomeň na to, co jsem řekl předtím," řekne Doug a položí Paceymu ruku na rameno. "Musíš být k Joey upřímný a říct jí pravdu."

"Pravdu? S kterou pravdou bych měl začít? S tou částí, jak mě manžel Maddie připravuje o podnik, nebo pravdu o tom, že se objevila ta úžasná pracovní nabídka a já jí chci přijmout a vzít jí s sebou?" řekne Pacey podrážděně.

"Všechno, co jsi řekl dnes nám," odvětí Doug a sevře mu rameno.

"Mám jí říct všechno?" zeptá se Pacey.

"Ano, protože když před ní začneš mít tajnosti a nebudeš upřímný, jen se to postupem času zhorší. Za nějakou dobu tě to všechno dohoní a budeš si přát, abys byl upřímný od začátku," řekne Doug věcně.

"Pacey, chceš, aby to mezi vámi bylo tentokrát jiné?" zeptá se Doug a trochu obrátí oči v sloup.

"Ano," povzdechne si Pacey.

"Tak k ní buď ve všem upřímný a otevřený. Včetně jí v tvém životě. Tvé problémy jsou její problémy, protože tvoříte tým. Nenechávej jí stranou a neodstrkuj jí. Když jsi upřímný, tvůj vztah to jen posilní," řekne Doug a dívá se, jak se na Paceyho tváři pomalu objeví samolibý úsměv.

"Dobrá, dobrá, velkej brácho, Dougie, udílející užitečné vztahové rady. Máte pro nás ještě něco, doktore Phile?" zasměje se Pacey a pevně Douga obejme.

"Myslím to vážně, Pacey. Když začneš mít před Joey tajnosti, budeš v tom pokračovat donekonečna. Pokud tě miluje a chce s tebou být, překonáte to společně. Jen k ní musíš být otevřený," řekne Doug s pohledem upřeným přímo do Paceyho očí.

Pacey sklopí zrak na podlahu. "Fakt ti chci věřit, Dougu -" začne Pacey.

"Tak mi věř, Pacey. Zřídkakdy jsem tě ohledně vztahových rad zklamal. Jdi domů, zavolej Joey, promluv si s ní a řekni jí, co se děje," vstoupí mu do řeči Doug a vydá se k otevřeným dveřím své kanceláře.

Pacey se zhluboka nadechne, stále si není jistý co udělat. "Fajn, půjdu. Díky, Dougu, Jacku. Bavte se," řekne a pomalu vyjde ze dveří. Doug je za ní zavře. Ztracen v myšlenkách se Pacey otočí zpět k Dougovi, ale spatří zavřené dveře a tak si povzdechne a vydá se k svému autu.

Scéna 9 - Losangeleská restaurace

Je to luxusní restaurace. Všude svou svíčky a malinkaté žárovky. Jejich stůl je téměř uprostřed, napravo je taneční parket, kde pomalu tančí několik párů. Hraje strunný kvartet. V restauraci je ticho a klidno. Zve k vážným a intimní hovorům.

"Já vím, že jsem zněl do telefonu nadšeně a byl jsem, ale... já ti nevím, Joey. Jde o to, že spielbergovský dny mám dávno za sebou," řekne Dawson Joey, která sedí naproti němu u kulatého stolu. "Mám příjemné vzpomínky na jeho filmy, na které jsem koukal, když jsme byli malí, a pořád si myslím, že některé z nich jsou vynikající, ale já nevím. Je to něco jako dětský sen a nejsem si jistý, že je dobrý, abych se za ním hnal."

"Ale jdi ty, Dawsone! O to přesně jde!" hádá se s ním vzrušeně Joey. "Kolik lidí může říct, že byli schopni naplnit své dětské sny? Ale ty teď můžeš!" Čeká na jeho odpověď, ale on na ní jen hledí. Joey si povzdechne. "Kromě toho jsi mi říkal, že seriál tě stresuje. Možná potřebuješ pauzu, o kousek poodstoupit a vrátit se s obnovenou energií."

Vidí v Dawsonově tváři pochyby a nyní je to on, kdo si povzdechne, zatímco si hraje s vidličkou. "Myslím, že je skvělý, že ti tu příležitost nabídli," řekne Joey tišeji. "S realizováním dětských snů je to strašně těžký. Postupně se stáváš starším a cyničtějším a jednoho dne si náhle uvědomíš, že už tam nejsou."

Jemná hořkost v jejím tónu ho přinutí, aby na ní pohlédl. "Zdá se, že mluvíš z vlastní zkušenosti. Ty nejsi šťastná? Nemáš teď všechno, o čem jsi vždycky snila?"

Joey si skousne ret a usměje se na něj svým typickým poloúsměvem. "Jo, no... jen říkám, jak je smutný, když člověk přestane snít."

"A pověz mi, Joey Potterová," řekne Dawson a nakloní se kupředu, blíže k ní, nyní skutečně zaujat. Myslel si, že je nyní se svým životem dokonale spokojená, ale zdá se, že možná není. Dojde k názoru, že by jí mohlo pomoci, kdyby si o svých problémech promluvila. "O čem jsi snívala ty?"

Joey se zasměje se, usrkne si pití, obrátí oči v sloup a znovu se napůl usměje. "Tys byl můj jediný sen," odvětí.

"Ne-e, to není pravda." Joey na něj překvapeně pohlédne a Dawson se opět opře o opěradlo. "Nevzpomínáš si, co jsi říkala na soutěži krásy? Jak jsi chtěla jet do Afriky, nebo do džungle a tak? Chtěla jsi podnikat vzrušující věci. Chtěla jsi změnit svět."

"To ty taky s tvýma beatlesáckýma písničkama."

Dawson se zasměje. "Jo, to je pravda." Usrkne ze svého pití. "A koukni na mě teď. Miluju svou práci, ale není to přesně to, o čem jsem vždy snil."

"Nepřestávej snít, Dawsone. Nikdy s tím nepřestaň. A co je ještě důležitější, svou prací povzbuzuješ lidi ke snění. To je báječný." Udělá pauzu. "Ale jestli máš pocit, že ti něco schází... možná bys měl zkusit něco nového. A možná je tahle nabídka to, na co jsi čekal."

Dawson uvažuje o jejích slovech a chystá se něco říct, když vtom k jejich stolu někdo přijde.

"Pan Leery?"

Oba vzhlédnou k neznámé dívce. Joey je trochu překvapena, ačkoli začíná chápat, jaký vede Dawson v L.A. život a o čem mluvil v autě, když se blížili k jeho domu. Dawson není vůbec překvapen, že se u jejich stolu někdo objevil a vyrušil je od jídla, takže se jen na dívku před sebou usměje.

"Ano, to jsem já," řekne zdvořile.

"Zdravím, jmenuji se Kristen. Omlouvám se, že vás takto vyrušuji, ale jen jsem vám chtěla poblahopřát k vašemu seriálu. Je to takový milý a dojemný romantický příběh. Díky Sam a Colbymu chci najít svou vlastní druhou polovičku a podělit se s ním o vše. Vím, že to zní hloupě, ale... já nevím, jak to mám vysvětlit..."

Dívka se začne červenat, ví, že nedělá nejlepší dojem.

"Díky, to je od tebe milé," řekne jí Dawson jemně. "Vážím si tvého názoru."

"Díky," usměje se na něj dívka. "No, to je vše. Promiňte, že jsem rušila."

"Žádný problém."

"A... nerozdělujte je, ano? Dejte nám důvod věřit, že láska může překonat všechny překážky. Já vím, že se Sammy... to může být občas těžké." Dawson si nemůžu pomoci a všimne si, že se Joey v židli zavrtí, a pokouší se potlačit úsměv. "Ale Colby z ní dostává to nejlepší. A ona mu pomáhá ve splnění jeho snu. Proto jsou tak zvláštní. No... dobrou noc."

Znovu se začervená a odejde. Dawson a Joey na sebe pohlédnou a usmějí se.

(V pozadí začne hrát motiv Dawsona a Joey.)

"Takže se mnou je to občas těžký?" v žertu na něj upřeně pohlédne Joey.

"Bůh je mi svědkem, že ano," zasměje se Dawson. Joey ho probodne pohledem a neúspěšně se pokusí potlačit úsměv, takže se na něj nakonec zubí od ucha k uchu a rozesměje se.

"Přípitek," řekne znenadání Dawson a pozvedne skleničku. Joey ho bez váhání napodobuje.

"Na to, že sny plní," usměje se Dawson.

"Na to, že máme přátelé, kteří nám v jejich plnění pomáhají," odvětí Joey.

Usrknou si vína a pak se na sebe usmějí, hledí si při tom do očí.

Scéna 10 - Jack a Doug jdou ulicí

Ulice je tichá a klidná, jen sem tam někoho minou. Doug jde s rukama v kapsách, zatímco Jack roztržitě nakopává kamínky.

"Zajímalo by mě, jestli tě Pacey poslechl a řekl Joey, co se děje," pronese Jack a pošle jeden z kamínků k Dougově noze.

"Doufám, že ano, ale mám neodbytný pocit, že ne, nebo mu v tom, aby jí to řekl, něco zabránilo," odvětí Doug s povzdechem, připojí se k Jackově hře a kamínek mu kopnutím vrátí.

"Myslíš, že je jí to vůbec někdy řekne?" zeptá se Jack, zanechávaje hry a přistupuje blíže k Dougovi.

"Doufám, zvlášť pokud s ní opravdu chce mít otevřený a upřímný vztah. Musí jí důvěřovat v dobrém i zlém a věřit jí, když mu říká, že je v tom s ním," odvětí Doug a promne si čelo.

"Nejsi rád, že už se tě mladická melodramata netýkají?" zeptá se Jack s úsměvem a promne Dougovi ze zadu jeho široká ramena.

"Víc než tušíš," zasměje se Doug a láskyplně se na něj ohlédne.

"Slib mi, že ke mně budeš vždy ve všem upřímný," řekne Jack s vážnou tváři, když obejde Douga, aby mu stál tváří v tvář.

"Dokud ke mně budeš otevřený a upřímný ty, budu vždy i já," odvětí Doug s úsměvem a pokračují v chůzi.

"Fajn. Protože jsme teď rodina - ty, já a Amy. Rodiny musí držet při sobě," řekne Jack.

"Nemám v úmyslu tebe nebo Amy opustit. Znamenáte pro mě příliš," odvětí Doug, natáhne se a vezme Jacka za ruku.

Jack se usměje a políbí se, zatímco dosahují svého cíle.

Scéna 11 - Kuchyně v Dawsonově domě

Dawson se natáhne a vyndá z kuchyňské linky vysokou skleničku. "Dala by sis něco k pití, Jo?"

Joey sedí za barovým pultem, bradu ve dlaních a směje se. "Ne, díky. Upřímně nemám tušení, jak do sebe ještě něco dalšího můžeš dostat! To normálně tolik jíš?"

"Normálně ne. Pokud bys sebrala odvahu a otevřela ledničku, naskytl by se ti pohled na pochybně vypadají kus sýra, povadlý hlávkový salát a vyčichlou minerálku." Dawson otevře ledničku. "No vida. Je tu i džus a pivo." Dawson si pomalu nalije skleničku džusu.

"Dawsone?"

"Jo, Joey?"

"Jak to můžeš vydržet?"

"Co vydržet? Fotografy, co se utábořili nedaleko našeho stolu a celou cestu z restaurace sem nás sledovali? Nebo těch šest lidí, co nás vyrušilo od jídla, abych se jim podepsal na ubrousky? Nebo ten milý a ach-tak-přesný článek v novinách o mých skromných začátcích?"

"No, to všechno."

"Jo, já to nesnáším. Vím, že to zní sobecky a snobsky. Konec konců jsem, co se kariéry týče, velmi blízko toho, kde jsem chtěl vždy být. Vím, že bych měl být vděčný za to, kam jsem to dotáhl, ale stejně."

Joey se s porozuměním usměje a změní polohu na barové židličce. "To nutně neznamená, že musíš mít rád všechno, co s tím přichází."

"Řekl bych, že nejvíc mě na tom frustruje, že to nechápu." Dawson dojde k barovému pultu a posadí se vedle Joey.

"Co přesně nechápeš?"

Dawson udělá pauzu a dopřeje si pořádný hlt džusu. "Proč by někdo shledával mě či to, co dělám, natolik zajímavým, aby nechal jídlo jídlem a přišel si se mnou popovídat. Je to absurdní. Nikdy mě nenapadlo, že by někdo tak příšerně hloupý a nudný jako já mohl přitahovat pozornost."

Joey pozvedne obočí a hlavou spočine na pultu, dlouhé ruce jí slouží jako polštář. "Ale jdi, Dawsone, ty víš, že to není pravda. Nikdy jsi nebyl hloupý, jenom nudný." Dawson předstírá, že se urazil a probodne jí pohledem. Joey se zasměje. "A nezapomínejme, že tohle není tvá první srážka se slávou."

"Proč mám při pouhém pohledu na tebe pocit, že nadhodíš okamžik, který jsem už dávno pohřbil?" zagrimasuje v žertu Dawson.

Joey se trochu ušklíbne. "No, teď, když ses o tom zmínil, napadla mě všechna ta pozornost, co jsi získal díky svému fantastickému a velmi veřejnému číslu s Evou."

"To není fér. To jsem nebyl já. To byl někdo jiný v mém těle, okamžik šílenství." Dawson potřese hlavou a dopije džus.

"Když už mluvíme o Evě," řekne Joey, "které postavy se to potenciálně účastní té peprné sexuální scény, kterou se pokoušíš vetovat?" Pozvedne hlavu a v očekávání pohlédne Dawsonovi do očí.

"Mmm, nevím, jestli ti to můžu říct, Jo. Já děj dopředu neprozrazuju."

Joey našpulí rty. "Cože? Ani když se to nikdy nemůže stát?"

"Dobrá. Před tímhle pohledem kapituluju. Jde o Sammy a Colbyho. Někteří scénáristé a pohlaváři z televize si myslí, že by to byl přirozený vývoj a dosáhli bychom tím velké sledovanosti."

Joey se zasměje. "No, to ale ve skutečnosti nebyl přirozený vývoj, co? Co se nás týče, myslím." Pohlédne na Dawsona s jiskrou na hranici flirtování v oku.

Dawson se nenechá pobízet. "Jak jsem říkal předtím, nechci, aby byl seriál o tomhle." Na chvíli se odmlčí a pak na Joey pohlédne s širokým úsměvem. "Ale ta dívka, ta co nás trápila u večeře... ta by byla nejspíš štěstím bez sebe, kdyby Sammy a Colby... ty víš co." Dawson na Joey pozvedne obočí.

"Jsem si jistá, že pořádná část tvých fanoušků by je ráda viděla přejít na novou úroveň. Hele, i knížky prodává sex."

"A když mluvíme o knížkách, už ses připravila na zítřejší festival?" otáže se Dawson.

Joey přikývne. "Jsem tu, abych obhlédla nové potenciální talenty, zaznamenala současné žánrové trendy a setkala se s několika našimi spisovateli, kteří žijí v Kalifornii. Oproti věčnému sezení za stolem to bude příjemná změna."

Oba se odmlčí, ponořeni ve vlastních myšlenkách. Je očividné, že je to příjemné ticho. Joey promluví jako první. Přemýšlivě pomalu potřese hlavou. "Kdo by si byl pomyslel, že naše krátká love story by mohla zaujmout tolik lidí?"

Dawsonovy oči se na ní usmějí. "A to nevědí ani půlku."

Následuje další tichá chvilka, ale nyní je místnost plná významnosti jeho slov.

Joey zazvoní v kabelce telefon a náhle prolomí přítomné napětí.

Scéna 12 - Paceyho loď, Capeside

Pacey je rozvalený na své palandě. Pořád má na sobě pracovní úbor a zul si boty, takže mu přes okraj postele visí nohy v ponožkách. V pravé ruce má telefon a drží si ho u ucha. Zatímco čeká, až to člověk na druhém konci drátu zvedne, kouše si nehet levého palce.

"Jo! Jsem rád, že jsem tě zastih. Bylas na večeři?"

Následuje dlouhá pauza a Pacey prázdně hledí do stěny. "Vážně? To bysme mohli zkusit vařit v Ledárně. Podávali to s kapary? Ach, jsi pořád s Dawsonem."

Pacey má pohled upřený na digitální hodiny DVD rekordéru. "Dawson si to nepamatuje?"

Strohost v Paceyho hlase naroste. "No, mně na tom záleží, Jo. Taková informace je významná pro mý živobytí a to myslím úplně vážně."

Další pauza. "Ne, já se omlouvám. Jenom jsem měl dlouhej den."

"Jo, v práci všechno dobrý. Mrzí mě, že jsem tě musel předtím odbít. Měl jsem druhej hovor."

"To bys neuhodla. Byl to Danny Brecher. Jo. Vzpomínáš si na něj?"

"Přesně tak, z Civilizace."

"Zdá se to být strašně dávno, co?"

"Má se dobře. Za všech míst v New Orleans. Skvělý město, tohle New Orleans."

"Co chtěl? Jen navázat kontakt. Měl, ehm, ah..." Pacey si znovu začne kousat nehet. "No, pár návrhů."

"Ne-e, nic důležitýho. Znáš to, nápady na menu, problémy s rozpisem služeb."

"Á, zmínil se... zapomeň na to. Měl bych zavěsit. Je pozdě. Zlom zítra vaz. Chybíš mi."

"Taky tě miluju."

"Čau."

Pacey pomalu odloží bezdrátový telefon a pak náhle praští pěstí do polštáře.

Scéna 13: Babička, Jack a Doug v Capeside

Babička sleduje, jak spolu Doug a Jack láskyplně flirtují a povzdechne si. Cítí se stará a unavená , ale ví, že to musí Jackovi říct. Budu lépe to udělat teď, když je tu Doug. Jack by ho mohl potřebovat..

"Babi, proč jste tak vážná?"

Není překvapená, že si toho Jack všiml. Zdá se, že kdykoli je doma, má o ní permanentní starost, všímá si každé drobné změny nálady nebo zdraví, které na ní dolehnou. Přehání to.

Babička poklepe na volné místo vedle sebe na pohovce a Jack se tam posadí, ačkoli měl v úmyslu jít nejprve nahoru a kouknout na Amy. Doug si rovněž uvědomí, že se něco děje a posadí se do křesla vedle pohovky.

"Musím ti něco říct, Jackie."

Bez ohledu na její vážný tón si nemůže Jack pomoci a usměje se. Od Jeniny smrti přijala babička jeho přezdívku za svou a čas od času jí používá a jemu je z toho uvnitř teplo a příjemně.

"Jde o... několik telefonátu, které jsem vyřizovala."

"Telefonátů? Od koho? O čem?" zeptá se překvapený Jack.

"Od sociálních pracovnic. Ptaly se na Amy, na tebe... nejdříve jsem si myslela, že jsou to jen rutinní telefonáty, tak jsem nic neříkala. Ale tento týden se jejich četnost zvýšila a já se obávám, že by se mohlo něco dít."

Jackova tvář zbledne. Doug vstane a položí mu ruku na rameno. "C-co tím myslíte, že by se mohlo něco dít?" zeptá se Jack, ve tváři zřetelné obavy.

"Babi," vstoupí do hovoru Doug. "Na co přesně se ptají, když volají?"

"No, ptají se mě, jestli je Jack doma, kde je v té chvíli Amy, jestli byla nemocná, jestli s Jackem stále bydlí tady, jestli se odtud Jack neodstěhoval a nenechal mi tu dítě. Většina otázek se zdá být zaměřená na Jacka."

Pokoj naplní napjaté ticho, záminka toho všeho je zřejmá.

"To všechno proto, že jsem gay, že?" zeptá se rozmrzele Jack na očividné.

"Bylo jasné, že k tomu dojde," řekne mu Doug. "Jsem jen překvapený, že se to nestalo dříve."

Jack na něj naštvaně pohlédne. "Co tím myslíš, že to bylo jasný? Nejsem jí snad dobrým otcem??"

"No tak, drahý, ty víš, že to tak nemyslel," zakročí babička za Douga. Ale Doug zůstane klidný, nemá Jackovi za zlé, co právě řekl.

"Říkám, že pořád bydlíme v malém městečku s několika omezenými mozečky a že je tu hodně lidí, kteří homosexuální rodiče vychovávající dítě nepodpoří."

"A to proto ses ke mně ještě nechtěl nastěhovat? Čekal jsi, že se tohle stane, a nechtěl sis pošpinit zářivou pověst policisty?"

Teď je Doug mírně rozmrzelý. "To není ten důvod a ty to víš. Mluvili jsme o tom tisíckrát."

"Ať si. Musím si zavolat."

S tím odejde Jack z pokoje a babička a Doug na sebe pohlédnou.

Scéna 14 - Paceyho loď

Pacey sedí v houpací síti a prázdně hledí na televizní obrazovku, pozornost tomu, co se tam odehrává, ani nevěnuje. Potřebuje přemýšlet a kolébání v houpací síti mu vždy pomohlo nalézt odpovědi na problémy, malé i velké.

'Je to fakt velká příležitost,' řekne si pro sebe, nervózně si pohrávaje s něčím v rukách. 'Mohl bych vypadnout z Capeside a celý oblasti Nový Anglie. Mohl bych začít znovu a mít s Joey nový začátek.'

Usměje se pro sebe při představě jich dvou v New Orleans. Jeho úsměv se rozšíří, zatímco si je představuje v nějakém bytě, kde si počínají jako šťastná po uši zamilovaná dvojice.

'Mohli bychom začít od začátku, nikdo by nás neznal a nevěděl by, odkud pocházíme. Nikdo by nevěděl o našich dysfunkčních rodinách. Mohli bychom si najít nové přátele, vybudovat si úplně nový společný život. Žádné včerejšky nakukující nám přes ramena, žádné chyby a výčitky minulosti držící nás zpátky. Joey by si tam mohla najít práci v nějakém nakladatelství nebo pracovat se mnou v restauraci. Mohli bychom se vzít, založit rodinu a nakonec z restaurace udělat rodinný podnik. Koupil bych jí od Dannyho a vedl jí s Joey.'

Úsměv mu trochu povadne a ve tváři se mu zračí sladkohořkost. 'Ale museli bychom tady všechno nechat. Žádné rodiny, na které se obrátit pro radu nebo morální podporu. Viděl bych Douga, Jacka, Amy a ostatní jen o svátcích a příležitostné dovolené. Joey si je se svou rodinou blízká, takže by pro ní mohlo být těžké se jen tak sebrat, nechat je tady a odstěhovat se se mnou do New Orleans. Všechno by se s tou prací změnilo. Nebyl bych Pacey Witter, černá ovce hrdé Witterovic rodiny. Nebyl bych městský odpadlík, co spal se svou středoškolskou angličtinářkou a ztěží dokončil střední školu. Viděl jsem, jaký je život venku, daleko od jediného místa, které jsem kdy znal. Joey je v New Yorku, Dawson daleko v L.A. a já pořád trčím tady. Možná přišla má chvíle, chvíle se zvednout a udělat s tím něco, přestat být měšťák a zariskovat. Ta práce by mohla prospět nám všem.'

Povzdechne si, lehne si a složí si ruce pod hlavu. 'Takže... jakpak to Joey řeknu?'

Scéna 15 - Dawsonova ložnice

Dawson leží na posteli, zády se opírá o čelo postele, laptop mezi nohami. Píše, když vtom se ve dveřích objeví Joey, oblečená v pižamu. Dawson k ní vzhlédne.

"Čau," řekne.

"Čau," odvětí Joey, dojde k posteli a posadí na jeho stranu. "Co děláš?" zeptá se a mrkne na obrazovku.

Dawson si povzdechne. "Vlastně nic. Jen se pokouším psát. Ale právě teď mi to nejde."

Joey přikývne, opře se o čelo postele a dá si vlasy za ucho. "Nemohla jsem usnout," řekne prostě.

Dawson se zasměje. "To vidím."

Joey se na něj usměje a obrátí oči v sloup. Zrak jí padne na sestavu domácího kina, kterou má Dawson před postelí. "Páni!" řekne obdivně. "Umíš si představit, co jsme mohli s tímhle v tvým pokoji dokázat?"

Dawson se zasměje, zatímco Joey vstane a přijde k DVD přehrávači, vezme dálkové ovládání a projede jeho DVD sbírku. Usměje se, zvedne nějaké DVD a ukáže mu ho s pozvednutým obočím. Je to Indiana Jones IV. Dawson se zasměje a pokrčí rameny. Joey se rovněž zasměje, pohlédne na DVD v ruce a zpět na Dawsona. "Jdu do toho, když ty taky."

"Musíš si vůbec ptáš?" žertuje Dawson a odloží laptop na podlahu.

"Já hloupá." Ze rtů jí unikne zasmání. Když dá DVD do přehrávače, vezme ovládání a vrátí se k posteli. Lehnou si a oba začnou pozorně sledovat začátek filmu. Aniž by o tom mluvili, zaujali obvyklé pozice, Joey po Dawsonově pravici.

Světlo velké plazmové obrazovky mihotající se na konci posteli je jediný pozorovatelný pohyb v pokoji, až na občasné Joeyino gesto, kterým si dává pramínek vlasů za ucho.

"Věřil bys, že mezi Indianou Jonesem III a Indianou Jonesem IV uplynulo šestnáct let?" zamumlá Joey zamyšleně s pohledem stále upřeným na obrazovku.

Dawson, ležící vedle ní na břiše, k ní otočí hlavu. "Joey, jsem náležitě ohromen. Ano, Steven natočil trojku v roce 1989 a tu poměrně čerstvou klasiku, na kterou právě koukáme, v roce 2005."

"Nevím, proč tě to překvapuje, Dawsone. Část popisu práce tvé kamarádky bylo dívat se na Spielberga a vědět o něm téměř tolik jako ty."

"Ano, no, tys v tom byla mnohem lepší než Pacey."

"Buď hodný," odpoví Joey kopnutím do Dawsonovy nohy svou.

"Jsem hodný. Jak to doma jde?"

"Dobře, řekla bych. Říkal, že měl jenom perný den, ale tuším, že se asi stalo ještě něco. Znáš Paceyho. Občas je pro něj obtížné být úplně upřímný, když ho něco trápí, a chvíli mu to trvá. Ale nakonec to vyklopí," svraští Joey obočí. "Myslím."

Dawson na ní pohlédne, ale nic neřekne. Pak se tiše zasměje.

"Co je?" zeptá se Joey, hledíc na něj.

"No, jde jen o to, že..." Posadí se na posteli a opře si záda o její čelo. "Pořád mě napadá, že bych měl cítit nějakou podivnou formu deja vu, ale nic. Chci říct, že filmový večer byl složitý rituál, který jsme prováděli roky a no, dnešek je směšně prostý."

Joey se zazubí, narovná se a posadí se vedle Dawsona. "Divila jsem se nedostatku opěvování správňáckých hodnot a ještě tě musím slyšet hledat v tom filmu skrytý podtext."

Dawson se na Joey usměje. "A já si rovněž všiml zřetelného nedostatku ostrých a řízných dávek ponurého realismu."

"Po deseti letech jsme konečně vyšli z radioaktivního spadu, který způsobil nástup našich hormonů," odvětí Joey a užasle potřese hlavou.

Dawson chvíli zkoumá dálkové ovládání a pak se otočí k Joey. "Jsme lepší než Spielberg. Jemu znovuobjevení Indiany trvalo šestnáct let."

"Podtext!" napomene ho Joey v předstíraném hněvu.

S tichým zasmáním si Dawson dá jednu ruku za hlavu. "Vážně, Jo, jsem moc rád, že už nám není patnáct. Cítím se privilegován, že znám svou nejlepší kamarádku Joey Potterovou, výkonnou redaktorku, v pětadvaceti."

"Víš, Dawsone," řekne Joey a natáhne se pro jeho ruku. "Myslím, že po dlouhatánský době to nejspíš děláme správně."

"Už bylo na čase," odvětí Dawson a usměje se na ní.

Scéna 16 - Jack a Doug v pokoji Amy

Jack vejde do pokoje. Je malý, zdi jsou vymalované jemnou růžovou barvou a jsou tam všude plyšová zvířátka. Na zdech visí pár plakátů s postavičkami Walta Disneyho. Pokoj je očividně vyzdoben s láskou.

Je tam rovněž velká zarámovanou fotografie Jen a Amy pořízená na svatbě Gale. Jen držela Amy v náručí, říkala jí něco, čemu se holčička hlasitě smála a pištěla, zatímco na svou matku zbožně hleděla.

Doug vstoupí do pokoje a nese velkého plyšového medvěda, kterého postaví do rohu vedle okna.

"Je babičce lépe?" zeptá se Jacka, který stojí u postele, kde spí Amy.

Jack přikývne. "Řekl jsem jí, aby si z toho nic neděla, že to není její vina. Byla jen poslem špatných zpráv."

Brzy oba hledí na Amy, která pokojně spí ve své postýlce. Jack se posadí na kraj postýlky a dá jí vlásky z čela. Blonďaté, kadeřavé a hebké. Doug se posadí na židli před postelí.

"A co ten telefonát?"

"Říkala, abych se poohlédl po radě. Promluvil si s právníkem. Ověřil si, jak daleko by to mohlo zajít. Zjistil všechny možnosti."

"Má pravdu," řekne Doug se stopou smutného tónu v hlase.

"Já vím." Hořkost v Jackově hlavě je více než zřejmá. Douga bolí vidět ho takto, ale neví, co by mohl udělat, aby to zlepšil.

Po chvíli ticha znovu promluví Jack, očima stále pozoruje spící holčičku ležící na posteli.

"Koukni na ní," řekne, v krku se mu udělá uzel. "Tak překásná. Tak... čistá. Z pouhé myšlenky, že mi jí někdo bere, je mi zle od žaludku. Ona je to jediné, co zbylo z období, které skončilo před roky. S její matkou jsme bývali nerozluční, vždy a všude spolu. Pak jsme začali vést vlastní životy a na dlouho ztratili kontakt. Pak se mi vrátila do života, jen aby mě znovu opustila. Ale než to udělala, dala mi největší dárek za všech: tohoto človíčka. Měla mě ráda a věřila mi natolik, že mě požádala, abych se o její dceru postaral a vychoval jí." V té chvíle se jeho oči stočí k fotografii na zdi. "Bůh je mi svědkem, že nenechám nikoho, aby mi jí vzal. Udělám vše, co bude nutné. Cokoli."

Výraz v jeho tváři Dougovi říká, že to myslí vážně a skutečně to udělá. Je to ztěží více než rok, co se dali s Jackem dohromady, ale zná ho natolik dobře, že ví, že Jack vždy udělá, co říká.

"Pro teď to nejlepší, co můžeš udělat, je se trochu prospat. Zítra máš brzy ráno vyučování, vzpomínáš?" řekne Doug jemně.

Jack se ke svému příteli otočí a láskyplně se na něj usměje. Doug mu úsměv oplatí a vstane ze židle, zatímco Jack políbí Amy na čelo. Ruku v ruce jdou do vedlejšího pokoje, Jackova pokoje.

"Mohl by ses tu na chvilku zdržet?" zeptá se Jack čelem k Dougovi, v hlase prosebný tón, zatímco si sundavá bundu.

"Samozřejmě, že můžu."

S tímto se zbaví bot a vlezou si do postele. Jack spočine hlavou na Dougově rameni a propletou si ruce.

"Já to prostě nechápu," řekne Jack po chvíli ticha.

"Co nechápeš?" zeptá se Doug a hledí na něj, tváře mají jen kousek od sebe.

"Proč lidi nemůžou pochopit, že láska je láska. Nezáleží na tom odkud či od koho přichází. Vždy je dobrá."

Hledí na sebe a pak ho Doug zlehka políbí na rty.

Scéna 17a - Dawsonova ložnice

V pokoji je nyní šero, Dawson a Joey stále leží na Dawsonově posteli. Povídali si snad hodiny a ačkoli hovor ustal už dávno, Joey nepocítila potřebu vrátit se do své postele a Dawson jí o to nepožádal.

Hledí si do tváří, nohy ohnuté, téměř se dotýkají koleny, Joeyiny ruce jsou blízko Dawsonovi tváře. Dawsona levá ruka je ohnutá, spočívá na ní tváří. Druhá ruka mu spočívá na boku.

"Nechci jít na tu zítřejší schůzku," řekne Joey s naříkavým tónem v hlase, předstírajíc vzlyknutí.

Dawson se zasměje. "Půjdu na tu schůzku, když ty půjdeš do studia. Můžeš bránit Sammynu čest."

"Ha ha. Vtipný."

Dawson se znovu zasměje a Joey se usměje.

"Je to fakt tak zlý?" zeptá se a Dawson zakňourá, jelikož už téměř spal. Joey se slabě zasměje. "Promiň."

"Co jestli je tak zlý?" zeptá se jí, zmaten a zápasící se zavírajícími se víčky.

"Hádky se scénáristy."

Hořce se zasměje. "To si ani nepřej vědět. Chtějí Sammy a Colbyho zničit z těch nejnepřesvědčivějších důvodů. Myslí si, že když je televizní dvojice spolu, není to jen nudné, ale škodí to seriálu."

"Ale ty je nenecháš, viď? Nenecháš je to zničit. Byli jsme od sebe z těch nejhloupějších důvodů na světě. To v seriálu nedopusť."

Nyní jsou to Joeyny oči, které se zavírají. Je si ztěží vědoma, co říká.

"Naše překážky byly vždycky tak… zbytečný. Slib mi, že je to nenecháš udělat." Zavře oči, konečně usíná.

Dawson na ní chvíli hledí a pak odvětí: "Nenechám."

Scéna 17b - Pacey v Capeside

Je brzy ráno a zatímco si Pacey nalévá před cestou do restaurace kávu, oči mu znovu a znovu bloudí k telefonu. Po noci beze spánku, je mu na nic a vše, co chce, je ujištění od Joey, že všechno bude fajn. Že se s ním přestěhuje do New Orleans. Proč by taky ne? Může tam založit vlastní nakladatelství nebo tak. Je si jistý, že jakmile pozná celou pravdu stojící za jeho rozhodnutím a jeho potřebu odstěhovat se z Capeside, pochopí to a plně ho podpoří.

Ano, určitě. Podpoří ho.

Přesvědčen už dál čekat nemůže, náhlé nutkání jí vše říci je příliš silné. Zvedne telefon a namačká její číslo. Opře se u kuchyňský stůl, telefon v jedné ruce, kávu v druhé.

"Zdravím, toto je hlasová schránka Joey Potterové. Po pípnutí mi zanechte vzkaz se svým telefonním číslem a já vám zavolám zpět. Díky."

Pacey si poraženě povzdechne a zavěsí. Zahledí se z okna, káva mu v ruce stydne.

Joeyin mobil je na nočním stolku blízko lampičky. Vypnula ho před hodinami, nechtěla žádné vyrušování. Konec konců to byl filmový večer. Spí jen kousíček od Dawsona, ruku má nataženou, dlaň jí visí přes okraj postele. Oba leží na zádech a klidně spí. Jejich dech je mělký a pravidelný. Čas od času, když změní polohu, naplní pokoj tichý vzdech.

Neexistuje nic, co na ně může v té chvíli dosáhnout.

TITULKY